Jedle vydává intenzivní vůni a dokáže si i po odříznutí udržet dlouhou dobu vzhled měkkého jehličí. Nás, coby zahrádkáře, však bude spíše zajímat, jak se dá pěstovat v zahradě a čím nám ji zkrášlí.
Jedle Fraserova (Abies Fraseri) je stromek pro pěstování na menším rodinném pozemku jak stvořený. Dorůstá totiž menší výšky od 9 do 12 m, takže nám při vhodném umístění rozhodně stínit nebude. Má poměrně masivní kmen s hladkou - později načervenalou šupinatou borkou s četnými pryskyřičnými pupínky a hustou, úzce kuželovitou až sloupovitou korunou. Těsně nahlučené jehlice na svrchní straně větviček směřují dopředu a vzhůru, vespod jsou hřebenité, 15 až 25 mm dlouhé. Při pohledu zblízka budeme nejspíš okouzleni dlouhou bílou čárou na líci každé jehličky a zcela určitě zaujme naše čichové buňky výrazná terpentýnová vůně. Abychom přiblížili všechny vnady, nesmíme zapomenout ani na menší protáhle vejčité šišky se zajímavými šupinami, které při hodně detailním pohledu a při troše fantazie připomínají rejnoka zezadu.
Jedle Fraserova (Abies Fraseri)
Fraserova jedle pochází ze Severní Ameriky, kde se vyskytuje na poměrně úzkém teritoriu táhnoucím se Appalačským pohořím ze západní Virginie do Severní Karolíny a Tennessee. Roste ve výšce 1200 až 2100 m n. m. a místy tvoří veliké porosty. Zde ji objevil obchodník a cestovatel Simon Fraser, který ji r. 1811 přivezl do Evropy.
Původně se pěstovala jako okrasná pouze v botanických zahradách a arboretech, odkud se zásluhou zahradnických firem stěhuje i do malých zahrádek. Na americkém kontinentu je v současné době pěstována plantážovým způsobem jako vánoční stromek.
Jedle Fraserova (Abies Fraseri)
Pěstování
Jak jinak bychom mohli tak krásný jehličnan, jako je Fraserova jedle, pěstovat než jako solitérní rostlinu. Dobře se jí bude dařit v oblastech, kde je celoročně teplejší klima, chladné prostředí nesnáší tak dobře. Na druhé straně je poměrně tolerantní k zastínění, takže sousedství rodinného domku jí není na škodu. Polozastíněné stanoviště s mírně vlhkou půdou by pro ni mělo být tím nejlepším řešením. Stačí, když to bude mělčí, ale pořádně kamenitá zemina kyselejší reakce.
Množení
Jedle stejně jako ostatní jehličnany lze dobře množit řízkováním. Řízky odebíráme v září a říjnu z mladších koncových větví, které na spodní straně zbavíme jehličí a ořízneme kůru. Obnaženou část řízku obalíme ve stimulátorovém pudru a zasuneme do menší - asi 2 cm hluboké jamky vyhloubené v pěstebním substrátu. Nádoba s řízky musí být uložena na vlhkém místě o teplotě 10 až 30 °C, nejlépe ve skleníku nebo v pařeništi, které ovšem pravidelně větráme.
Zajímavosti
Už samotná vůně stromu nám napovídá, že se s jeho produkty setkáme i v lékárnách. Zejména pryskyřice bývá součástí antibakteriálních a stimulujících přípravků používaných při zánětech a infekcích. Přidává se též do koření nebo se užívá jako náhražka čaje. Dříve se z ní vyrábělo lepidlo.
Foto: www.isifa.com