Jmelí bílé (Viscum album) je dnes typickým symbolem Vánoc, i když s křesťanskými svátky původně nemělo nic společného. Coby magickou rostlinu ho využívali k obřadům pohanští Keltové nebo staří Germáni, jejichž kněží (druidové) odřezávali na Nový rok jeho větvičky zlatým srpem, aby jim přinášelo štěstí. Tento zvyk se zachoval navzdory různým náboženským i politickým tlakům až do současnosti, kdy se tato rostlina objevuje na přelomu roku v mnoha domácnostech jako symbol nejvýznamnějších zimních svátků.

Ve skutečnosti je to ale parazitická bylina z čeledi santálovitých, která se uchycuje na kmenech stromů a vytváří zde kulovité keříky dosahující velikosti až jednoho metru. Má žlutozelené kožovité listy, které nikdy neuvadají a částečně se starají o fotosyntézu. Hlavní přísun živin však zajišťují kořeny odebírající z kůry hostitelských rostlin minerální látky a vodu. Velmi dekorativně působí plody v podobě malých bílých kuliček vyrůstajících v úžlabí větévek, které jsou neodmyslitelnou součástí zdobného vánočního jmelí.

Ve volné přírodě se můžeme se jmelím bílým setkat zejména v severních částech Evropy až po jižní část Skandinávie. Vyskytuje se však i v mnohem teplejších oblastech, jako je Krym či Španělsko. Ostrůvkovitě se objevuje i v mírném pásmu Asie a na severu Afriky. Natrefit na něj ovšem můžeme i ve střední Evropě včetně naší republiky. Za své stanoviště si většinou vybírá vyšší partie listnatých stromů, ale i borovic a jedlí.

Květenství

Podle místních podmínek v období března až května vykvétá drobnými přisedlými kvítky obojího pohlaví, přičemž samčí intenzivně voní.

Pěstování

Množení parazitních rostlin není sice v zahrádkářské praxi úplně běžným jevem, ale když jde o možnost výdělku, kdo by to nezkusil. Mezi pěstiteli na to existují rozdílné názory. Někteří sadaři považují pěstovaní jmelí na ovocných stromech za barbarství, jiní si naopak lebedí, že díky finančním prostředkům z jeho prodeje si vybudují skvělý ovocný sad.

Jak ale na to? Jmelí se v zahrádkách nejlépe daří na jabloních, ale poroste nám i na ostatních stromech. Postačí k tomu několik bobulí, které rozmáčkneme, až z nich začne vytékat lepkavá šťáva, díky níž přilepíme obsah se semeny na strom. Nepoužívejme k tomu kosterních větví, ale naopak okrajových a ještě lépe bujných výhonků, tzv. vlků. Pak budeme mít jistotu, že tento malý parazit nebude ochuzovat strom o živiny nebo stínit ovoci. Abychom byli úspěšní, musíme tuto operaci provést v období od listopadu do začátku října. Pokusy o sázení semen do země jsou odsouzeny k nezdaru.

Zajímavosti

Jmelí patří od pradávna k vyhledávaným léčivým rostlinám. Ještě dnes, když se podíváme na některé internetové stránky, žasneme, na co všechno působí a jak se s ním dá „čarovat“. My se ale spokojíme s konstatováním, že má uklidňující účinky, zmírňuje bolesti hlavy a působí příznivě na srdeční činnost. Kdo se chce dozvědět víc, může si zalistovat v bylinářích, kde se dozví o léčení padoucnice, hysterie, rakoviny, depresí nebo prodloužené menstruace.

Většina přípravků se podává formou čajů ze sušených větviček nebo listů. Podmínkou ale je, abychom tuto rostlinu sbírali v pravý čas, což je od začátku října do poloviny prosince a pak ještě v březnu, kdy jsou obsažené látky nejúčinnější. Ještě důležitější je vědět, že nesmíme používat bobule, které jsou jedovaté!

Jeden ověřený recept na čaj z natě jmelí nám doporučuje „zalít 2 lžičky byliny čtvrtlitrem vařící vody, nechat 15 min. vyluhovat a scedit. Pije se 3x denně!“