Již začátkem měsíce začínáme s chemickou ochranou proti padlí. Teplé počasí zvyšuje riziko výskytu tohoto houbovitého onemocnění. Touto chorobou jsou napadány různé rostliny, například jabloně, angrešty, růže, japonské červenolisté javory – Acer palmatum „Atropurpureum“, ale také azalky – Rhododendron mollis syn. Azalea mollis. Jeden přípravek na ochranu rostlin nestačí, měli bychom mít alespoň dva a střídat je, zamezíme tím vzniku rezistentních klonů proti přípravku.

V této době můžeme tvarovat některé jehličnany zaštipováním mladých narašených výhonů. Týká se to například borovice (Pinus), smrku (Picea), jedle (Abies) či jedlovce (Tsuga). Zakrácením rašících výhonů dojde k tomu, že budoucí větvičky už nenarostou do běžné délky, navíc se na zaštípnutém konci vytvoří daleko více pupenů pro příští rok. Rostlina se tím stává bohatší a kompaktnější. Pravidelným každoročním zaštipováním docílíme nízkých tvarů i u vzrůstných druhů. Je to osvědčená metoda tvarování, známá především u bonsají.

Raně kvetoucí keře jako šeřík (Syringa), zlatice (Forsythia), čilimník raný (Cytisus x praecox), tavolník popelavý (Spiraea x cinerea) řežeme vždy po odkvětu, abychom nepřišli o jedno kvetení, solitérně rostoucí keře jen prosvětlíme a přestárlé větve odstraníme až u země. U tvarovaných živých plotů obrost zakrátíme.

Málokdo počká s výsadbou balkónových a záhonových květin až na dobu po zmrzlých mužích (12., 13. a 14. května). Počasí bývá ještě dost vrtkavé a stále ještě hrozí přízemní mrazy. Proto musíme dávat velký pozor a sledovat vývoj počasí. V případě poklesu teploty k nule je lepší rostliny přenést do místnosti nebo je alespoň přikrýt netkanou textilií. Choulostivé rostliny je lepší vysazovat až po zmrzlých mužích, týká se to například balzamíny (Impatiens). Po zasazení zaléváme opatrně (nepřeléváme) – rostliny ještě nejsou pořádně zakořeněné a nejsou schopny odčerpat větší zásobu vody. Zvláště to platí u samozavlažovacích truhlíků, které mají zásobní nádrž na vodu (na začátku pěstování zásobní nádrž na vodu nepoužíváme). Výživa ze substrátu vydrží rostlinám tak tři týdny, poté začneme pravidelně přihnojovat. Ze začátku používáme hnojiva s převahou dusíku, to proto, aby nám rostliny narostly mohutné a bohaté, teprve později použijeme hnojivo pro podporu

tvorby květů.

Koncem května provádíme řez skořápkovin, jako je ořešák (Juglans) nebo líska (Corylus), s řezem začínáme v době, kdy mladé výhony dosahují délky alespoň 30 mm, bývá to většinou koncem května, a pokračovat můžeme celý červen. U starších rostlin provádíme jen udržovací řez jednou za tři roky.

Raně kvetoucí vřesovec (Erica), který dokvetl, seřízneme asi o jednu třetinu, dosáhneme tím hustšího zavětvení a bohatšího kvetení. Na jaře a právě v době květu jsou rostliny nejchoulostivější na nedostatek vláhy, brzo ztrácejí na kráse a rychleji odkvétají, proto v případě déletrvajícího sucha rostliny pravidelně zavlažujeme. U cibulovin odstraníme odkvetlé květy, aby se cibule rostlin zbytečně nevysilovaly tvorbou semeníku. Listy neodstraňujeme! Pokud nám listy cibulovin na záhoně nevzhledně trčí, můžeme je zakrátit až o polovinu. Jinak počkáme, až začnou žloutnout a zatahovat, potom je můžeme odstranit.

Koncem měsíce provedeme řez vistárie, mladé výhony zkrátíme nebo zaštípneme, čímž podpoříme tvorbu květních pupenů. Tento výchovný řez provádíme do konce srpna ještě alespoň dvakrát.

Všechno roste a raší i to, co nepotřebujeme, u kulturních rostlin, které jsou štěpované na podnož, se stává, že podnož začne obrážet. Takto vzniklé výhony dost často rostou rychleji než kulturní rostlina, a odebírají tak veškerou vláhu a živiny tolik potřebné pro zdárný růst – proto je důležité odstranit je včas, dokud jsou malé. Navíc čím větší vznikne rána po odstranění větve, tím se vytvoří více nových pupenů kolem rány, které mohou znovu vyrašit. Stejně nebezpečný je i plevel, který je lepší odstranit dřív, než přeroste kulturní rostliny.

Koncem května už bývá dost teplo na to, abychom mohli vyletnit pokojové rostliny. Nejprve je přeneseme do stínu, kde je necháme alespoň tři dny, a teprve poté rostliny přemístíme na světlejší stanoviště.

-Miroslav Moravec, Dům a zahrada 5/2011-