Její růžové kvítky ve tvaru hvězdy složené do košatých chocholíků se na podzim sklánějí k zemi, jako by se chtěly rozloučit s posledními hřejivými dny a uložit k zimnímu spánku. Po odkvětu celá rostlina usychá, ale v jejím jádru se už začínají vytvářet budoucí pupeny, aby na jaře znovu ožila a ozdobila skalku novými trsy v podobě 10 až 30 cm dlouhých sukulentních výhonků, obrostlých ze tří stran okrouhlými kožovitými listy modrozelené barvy s červeným lemováním.
VŠECHNY KVĚTINY Z ENCYKLOPEDIE ROSTLIN NAJDETE ZDE
Rozchodníky patří k poměrně rozšířeným sukulentním rostlinám, vyznačujícím se dužnatými válcovými nebo plochými listy a koncovým květenstvím složeným do lat, chocholíků nebo vrcholíků. Jejich rod zahrnuje okolo 400 druhů letniček, dvouletek i trvalek, které se vyskytují jako menší pokryvné rostliny, ale i polokeře nebo keře. Nejvíce rostou v horských pásmech severní polokoule, hojně se však vyskytují i v suchých oblastech Jižní Ameriky. Řada druhů roste ve volné přírodě i u nás.
ČTĚTE TAKÉ:
- Liliovka: květina jak vylovená z moře
- Encyklopedie rostlin: Břečťan popínavý
- Encyklopedie rostlin: Fuchsie
Květenství
Rozchodníky Sedum sieboldii se vyznačují pozdním květenstvím, které začíná během září, ale hlavně v říjnu. Většina ostatních, u nás volně rostoucích i zahradních druhů, kvete od června do září.
Pěstování
Rozchodník (Sedum sieboldii) 1
Pozdně kvetoucí rozchodníky se pěstují na skalkách nebo na zídkách, daří se jim však i na kamenitých okrajích zahradních cestiček či po okrajích záhonů. Lze je také pěstovat v přenosných - často i závěsných nádobách, které přes zimu uložíme v nevytápěné místnosti.
Venku jim nejlépe vyhovuje polozastíněné stanoviště, kde je výživná propustná půda neutrální nebo mírně alkalické reakce smíchaná se štěrkem. V místech s vyššími srážkami se doporučuje drenáž, protože nadměrná vlhkost - zejména v zimním období rozchodníkům škodí. Pokud je budeme chtít pěstovat na plném slunci, měli bychom je zasadit poblíž většího kamene, který bude částečně chránit jejich kořínky před vyschnutím.
Netoužíme-li po semenech, je dobré odkvetlé rostliny ořezat, aby si uchovaly tvar. Když je pokaždé po 3 až 4 létech rozsadíme, budou lépe kvést.
Rostliny v nádobách sázíme do zeminy složené z 3 dílů běžného hlinitého substrátu, 2 dílů štěrku a 1 dílu hrabanky. Během vegetačního období mírně zaléváme, aby půda zcela nevyschla a 1x za měsíc hnojíme plným kapalným hnojivem v poloviční koncentraci. U venkovních rostlin si dejme pozor na slimáky, rozchodníky umístěné ve skleníku nebo v místnosti zase mohou napadat mšice nebo červci.
Množení
Obvykle se množí jarním odebíráním bylinných řízků, méně často podzimním výsevem do studeného pařeniště.