Patří k čeledi broméliovitých rostlin, pro něž je typické, že žijí na kmenech hostitelských stromů. Pěstitelé je proto umísťují na preparované větve, kořeny či různé samorosty bizarních tvarů nebo také na kameny, kam je jednoduše přilepí. Pak se mohou objevovat na miskách s vodou, ale nejčastěji bývají zavěšeny jako plovoucí rostliny.

Vzhledem k tomu, že jejich rod zahrnuje okolo 400 druhů pocházejících z různých částí světa, bude značně různorodý i jejich vzhled. Obvykle vytvářejí růžice nebo trsy hvězdicovitě se rozbíhajících čárkovitých listů, které vyrůstají z nepravé cibule a na konci jsou ostře zašpičatělé jako jehly. Někdy mívají červeno-fialovou barvu, ale nejčastěji jsou šedozelené nebo přímo stříbrno-šedé. Můžeme se ovšem setkat i s rostlinami, které stavbou svého těla připomínají lišejníky. Jejich květy bývají složeny z maličkých trubkovitých nebo nálevkovitých kvítků ve škálách červené až modré barvy uspořádaných do hustých klasů.

Tyto atypické rostliny pocházejí hlavně z tropických oblastí Latinské Ameriky a jihu Spojených států, hojně se vyskytují také na Antilách a v mnoha dalších místech, kde volně rostou bromélie. Většinou vegetují na kmenech jiných rostlin, ale i zavěšené na větvích nebo přichycené ke skále. Kořeny jim v mnoha případech slouží jenom k uchycení, vodu a živiny přijímají povrchem listů.

Květenství

Ve volné přírodě kvetou většinou na jaře a na podzim, ve skleníkových podmínkách mohou vykvést prakticky kdykoliv během roku. Některé druhy však nasazují květ pouze jednou za život, pak uhynou.

Pěstování

Tillandisia 2
info

Tillandisia 2

Tím úplně nejlepším místem pro pěstování tilandsií je dobře větraný skleník, kde je dostatek světla a hlavně vysoká vzdušná vlhkost. Při troše péče je ovšem lze pěstovat i v domácích podmínkách. Musíme si pro ně ale najít světlé stanoviště, kde současně nebudou vystaveny přímým slunečním paprskům, a pak je denně rosit dešťovou - maximálně destilovanou vodou. Během vegetačního období můžeme dokonce čas od času ponořit celou rostlinu do odražené dešťové vody a minimálně 15 minut ji tam nechat. V zimě tilandsie pouze rosíme 1x až 2x za týden. (Výjimkou jsou stříbrolisté pevné druhy, které naopak vyžadují plné oslunění a jsou odolnější při vysychání.)

Podmínkou úspěšného vývoje a nasazení květu je pravidelné hnojení rozpustným hnojivem na list, které ovšem ředíme až v 5x menší koncentraci, než je doporučená dávka pro běžné rostliny. Hnojivový postřik aplikujeme podle druhu 1x za 14 dní až 2 měsíce.

ČTĚTE TAKÉ:

Přemístění na zahrádku během letních dnů tilandsiím jenom prospívá, i tam ovšem nesmí být vystaveny prudkému slunci. Vhodným stanovištěm bývají spodní části stromových korun, ale musíme si dát pozor, aby je neodfoukl vítr.

Většinu těchto rostlin pěstujeme na nějakém dřevě, obvykle se jedná o samorosty nebo kusy kůry - nejlépe z korkového dubu, kam můžeme pro lepší uchycení vyvrtat otvor. Na kameny a často ale i na dřevo rostliny kvůli pevnějšímu uchycení lepíme pomocí Alkaprenu nebo Chemoprenu.

Prubířským kamenem pěstitelského umu je přezimování. Tilandsiím většinou nejvíce vyhovují teploty okolo 10 °C a k tomu ještě dostatek světla. Řada druhů sice většinou přečká i vyšší teploty, ale musíme je častěji rosit a jejich stanoviště přisvětlovat umělým světlem. Pokud bychom je chtěli pěstovat ve skleněné skříňce, měla by mít kromě osvětlení zabudovaný i větráček, aby mohl uvnitř proudit vzduch a rostliny nenapadla houba.

Množení

Semena vyséváme na jaře na povrch svázaných větévek zeravů a hrubé vláknité rašeliny, ve sklenících přímo na povrch kůry. K vyklíčení potřebují vyšší teplotu okolo 27 °C a dostatečnou vzdušnou vlhkost, které lze docílit každodenním mlžením. Na jaře lze také množit starší rostliny oddělováním odnoží.