Vanilka pravá (Vanilla planifolia) je exotická popínavá orchidea s dužnatými kožovitými listy a nádhernými zeleno-žluto-bílými květy, které se otevírají v druhé polovině roku. Tvoří je dlouhé hvězdicovitě uspořádané lístky kopinatého tvaru, z jehož středu vyčnívá nálevkovitý kalíšek. Květenství se sice dočkají pouze nároční pěstitelé, protože vanilka vyžaduje téměř skleníkové podmínky, ale pro milovníky orchidejí to určitě nebude nic nového.
Naše rostlina patří ke středně velikému rodu jednoděložných rostlin čítajícímu okolo stovky druhů, z nichž se ovšem jen velmi málo hodí k plantážovému nebo domácímu pěstování. Většinou šplhají po stromech v tropických oblastech Jižní Ameriky, kde je již staří Aztékové využívali jako koření. Do Evropy je přivezli španělští conquistadoři, ale zdejší podmínky se pro ně ukázaly naprosto nevhodné. Proto se začaly pěstovat pouze v oblastech s obdobným podnebím, kde se staly velice výhodným artiklem. K největším producentům vanilkového koření dnes patří Madagaskar, Mexiko, Peru a Brazílie, vanilka se hojně pěstuje také v Indonésii, Číně a na Komorských ostrovech.
Květenství
Obvykle v rozmezí července až srpna, jednotlivé květy však vydrží necelý den. Pokud se chceme pokusit o vypěstování vlastních lusků, musíme si tuto chvíli pečlivě hlídat a s největší pravděpodobností už brzo ráno je opylovat štětečkem.
Vlastnosti
Bez vanilkových rohlíčků si Vánoce nelze představit
Vanilka patří k nejznámějším druhům jemného koření, které se přidává do čokolády, zmrzliny, likérů a nejrůznějších druhů sladkého pečiva, jenž se těší největší oblibě v době vánočních svátků.
Jeho nezaměnitelnou vůni mu dodává vanilin, který je obsažen v plodech. Svou nasládlou chuť a typické aroma však získává teprve po fermentaci, která se provádí suchým a mokrým způsobem. Suchý způsob - prováděný hlavně v Mexiku, spočívá v zavadnutí tobolek ve stínu a následném několikadenním slunění. Při mokrém procesu se tobolky krátce spaří v horké vodě, pak se rozloží na hromady, kde se střídavě překrývají plachtou.
Pěstování
Nejvhodnějším místem pro pěstování vanilkovníku je skleník, dá se ale dobře pěstovat i v zimní zahradě nebo v prosklených skříních jako některé druhy orchidejí. Pokud budeme tuto rostlinu pravidelně mlžit, lze ji pěstovat i ve vytápěném pokoji, ale se sklizní tobolek už to tak jisté nebude. Vanilka vyžaduje trvale teplé prostředí v rozmezí 25 až 30 °C, dostatečně vlhký vzduch okolo 80 % a žádný průvan. Měla by být umístěna na světlém místě, současně však zastíněna proti slunečním paprskům.
Jako živná půda jí nejvíce vyhovuje hrubší substrát pro orchideje, kde ji budeme vydatně zalévat. Nezapomeňme však na drenáž u dna nádoby, stojatá voda zapříčiňuje hnilobu kořenů. Důležitá je také opora - nejlépe v podobě tyče obalené rašeliníkem, která může být vysoká 1,5 až 2 m. Pokud se rostlina potáhne výš, je lépe ji zkrátit, i když v přírodě dorůstá okolo 15 m.
Chceme-li se dočkat sklizně, musíme to vydržet 8 až 9 měsíců po opylování, kdy dozrávají podlouhlé 10 až 25 cm velké lusky, naplněné kašovitou hmotou se spoustou drobných semen. Počítejme však s tím, že prvních plodů a většinou i květenství se dočkáme nejdříve po třech letech.
Množení
Rostlinu množíme jarním řízkováním, při kterém oddělíme část stonku, který má nejméně dva články a vrcholový řízek. Ten zapíchneme do rašeliny odlehčené perlitem nebo polystyrénovými kuličkami.
Se semeny to u nás raději nezkoušejme, k naklíčení potřebují původní symbiotickou houbu.