Nebývalá vedra, která nás zastihla na začátku prázdnin, vysušila nejenom naše hrdla, ale i půdu na zahrádce. Mnohdy váháme, zda máme jít k vodě, nebo zalévat. Nakonec to třeba vyřešíme tak, že vezmeme do ruky hadice a uděláme na pozemku malé jezero, abychom měli od zalévání co nejdéle pokoj. Je to ale tak správně? O tom, že jsme to “přepískli“, se přesvědčí za pár týdnů každý, kdo bude tuto metodu praktikovat. My, kteří chceme, aby nám zahrádka přinášela užitek a působila estetickým dojmem, ji musíme zalévat s rozvahou. Jak tedy na to?
Nepleťme si zahrádku se saunou
Především je třeba zalévat ve vhodnou dobu. Nikdy nezalévejme proudem z hadice v době, kdy jsou záhonky rozpálené slunečními paprsky. Studená sprcha způsobí vyhřátým rostlinám šok, ze kterého se nemusí vzpamatovat. Zalévat proto musíme co nejdříve ráno nebo až pozdě večer, a pokud možno odstátou vodou. Ideální je sud s dešťovou vodou, a pakliže nám tam nenaprší, načerpáme ji z hadice a necháme odstát.
Ani květiny nepijí stejně
Zalévání zahrady v horku
Každá rostlina má samozřejmě jiné nároky na závlahu a my bychom se jí měli přizpůsobit. Většina slušných zahradníků nám ke každé prodané rostlině nabídne i leták, ze kterého se všechny tyto údaje dozvíme, a proto je dobré si ho schovat. To ale udělal málokdo, a teď stojíme před otázkou, které rostlině dopřát žejdlík vody, a které naopak vyhovuje sucho. Pak je dobré se držet následující zásady, i když neplatí stoprocentně.
TAKÉ BY VÁS MOHLO ZAJÍMAT, JAK ZALÉVAT KVĚTINY, KDYŽ NEJSTE DOMA
Vydatnou zálivku potřebují především kvetoucí letničky a balkónové květiny. Z vytrvalých rostlin chtějí více zalévat například kapradiny, dále původně luční květiny, jako je kopretina, a pak třeba ostrožky, třapatky nebo krásnoočka. Naopak suchou půdu většinou přivítají mnohé skalničky - především tlusticovité zastoupené hlavně netřesky a rozchodníky. Na závlahu také není náročný hvozdík, tařička skalní a zvonek. Větší části trvalek se pak nejvíce zavděčíme přiměřenou zálivkou, kdy půda zůstane mírně vlhká, ale v žádném případě nesmí dojít k trvalému promokření nebo dokonce k podmáčení.
Zeleninové záhonky nejsou rýžová pole
Zalévání zahrady v horku
Pořádnou dávku vody potřebují pouze tykvovité rostliny, ale ani jejich plody by neměly stát v bahně. Pravidelně zalévat je třeba rajčata, papriky a ostatní druhy plodové zeleniny, ale pozor na přelití. Nadměrná vlhkost bývá v jejich případě přímo semeništěm houbovitých chorob. Rajčata ve sklenících se dokonce musí zalévat přímo ke kořenům, protože zapařené listy působí jako podhoubí.
Houbovitým nemocem také často podléhají cibuloviny, a proto je budeme zalévat pouze v období sucha. Výjimku představuje pórek, který potřebuje pravidelnou zálivku. Tu bychom měli dopřát také kvetoucím luskovinám. Košťálová zelenina se naproti tomu běžně zalévá jedenkrát týdně, v období veder samozřejmě častěji. U kořenové zeleniny dbáme, aby půda byla dle možností trvale, ale pouze mírně vlhká. Starosti se zaléváním si vůbec nemusíme dělat s volně rostoucími bylinkami, o které se v přírodě také nikdo nestará.
Sazeničky vyžadují mateřskou péči
Poněkud odlišná pravidla platí u sazeniček nebo čerstvě přesazených rostlin, které musíme zalévat denně, dokud nezakoření. U některých to trvá tři dny, u jiných tři týdny. Poznáme to podle toho, že po omezení zálivky přestanou věšet listy. Trvale vlhkou půdu musíme udržovat i na osetém záhonku. Úplně nejlepší je maximálně rozptýlený proud blízký mlžení, který nenaruší povrch půdy. V obou případech bychom pak měli záhonek také ochránit před přímými slunečními paprsky.