Ibišek (Hibiscus L.) je nádherně kvetoucí rostlina, jejíž květy zdobí nejeden okenní parapet či zahrádku. Tam se nejčastěji objevují v červené nebo modro fialové barvě s tmavým středem, ale mohou být klidně purpurové, žluté, bílé, někdy i vícebarevné. Jsou složeny z pěti velkých okvětí ve tvaru misky nebo rozšířené nálevky, takže připomínají troubu od starého gramofonu. Pylové tyčinky zakončené nápadnými žlutými prašníky srůstají v dlouhou trubičku, která mnohdy vyčnívá jako anténa ze středu kalíšku. Listy zahradních ibišků mají většinou dlanitě laločnaté listy s výraznou žilnatinou a pilovitým okrajem.

Ibišky se dostaly do Evropy z Orientu. Patří k rodu, který zahrnuje okolo 200 druhů stálezelených i opadavých druhů stromů, keřů a bylin. Ve své domovině nejčastěji rostou podél vodních toků a na vlhkých stanovištích, existují však i druhy rostoucí zcela na suchých místech, jako jsou skalnaté stráně a svahy. Importované rostliny byly většinou choulostivé, a proto se daly přes zimu pěstovat pouze v chráněném prostředí. Výjimku představoval otužilý ibišek syrský (Hibiscus syriacus), ze kterého byla vyšlechtěna většina pozdějších odrůd. Dnes nám zahradnické firmy nabízejí bezpočet vytrvalých mrazuvzdorných rostlin většího i menšího vzrůstu, které se vyznačují velmi pestrými, někdy až 20 cm velkými květy.

Květenství

Venkovní ibišky patří u nás spíše k rostlinám pozdního léta, které vykvétají nejdříve na konci června a podle druhu dokážou kvést třeba až do října. Samotné kvítky však nemají dlouhou životnost a do dvou dnů uvadají. Násadu nového květenství můžeme podpořit jejich včasným odstřiháváním.

Vlastnosti

Některé druhy ibišků jsou pěstovány nejenom pro krásu, ale i pro užitek. Například listy mladých rostlin Hibiscus sabdariffa jsou užívány jako salát. Jedlé jsou i jejich zdužnatělé kališní lístky a olejová semena. Přímo voňavá semena obsahující aromatické silice pak dává jednoletý Hibiscus abelmoschus, který je pěstován průmyslově. Jiné druhy těchto rostlin zase poskytují lýková vlákna, ze sušených okvětních lístků se louhuje léčivý čaj s vysokým obsahem vitaminu C.

Pěstování

Tyto rostliny potřebují lehčí vzdušnou půdu obohacenou menší dávkou kompostu, je však možné přímo zakoupit odpovídající substrát. Vysazujeme je samostatně nebo v rozptýlených skupinách mezi nižšími trvalkami na teplá chráněná stanoviště ozářená sluncem, které přímo ovlivňuje kvalitu květenství. Na tvorbu květů má však vliv také hnojení doporučenými přípravky. Počítejme ale s tím, že mladé semenáče kvetou třetím až čtvrtým rokem, takže to musíme vydržet nebo si zakoupit předpěstované keříky.

Mladé rostliny jsou také choulostivé na mráz, proto je musíme na zimu přikrýt chvojím a kořeny zasypat vrstvou mulčovací kůry. Na jaře, popřípadě na podzim, provádíme řez starších rostlin, kdy zkracujeme hlavní výhonky přibližně o jednu třetinu.

Množení

Jarním výsevem při teplotě 13 až 18 °C, nejlépe pod fóliovým krytem nebo v pařníčku. Vzrostlé ibišky se velmi dobře množí vegetativním způsobem odebíráním letních řízků, které se řežou s kouskem starého dřeva a zapichují do pařeniště. Profesionálové rozmnožují zahradní odrůdy obvykle roubováním.