Sněženky patří k našim vytrvalým cibulovinám a spolu s dalšími, například krokusy nebo talovíny, rozkvétají přibližně na přelomu února a března a vytvářejí pestré koberce květů. Po svém odkvětu se cibulky zavrtají znovu hluboko pod zem a čekají na další jaro.

Rostou divoce v lesích

V naší přírodě se můžeme se sněženkami setkat ve volné přírodě nejčastěji v lužních lesích podél velkých řek (Labe, Moravy, Dyje, Bečvy), na Moravě je pak najdete i v Moravském krasu, Javorníkách, Beskydech či na Vysočině. Rostou ve vlhkých údolích podél menších toků, v dubohabrových lesích, v bučinách, občas i na loukách.

Jak je pěstovat?

Pokud se rozhodnete pěstovat si sněženky na zahradě, zvolte jim místo pod stromy, kde mají dost místa, zároveň sem v létě padá příjemný stín a půda je svěží a stále vlhká. Také milují severní místa v zahradě, například u zdí domů nebo zahrad, protože tam nedochází k přehřívání půdy. Z toho důvodu není dobré vysazovat sněženky na sušší místa nebo na skalky.

Sněženky mají velmi křehké cibulky s tenkou ochrannou slupkou, a proto se doporučuje při přesazování je co nejrychleji vrátit do země, aby zbytečně nevysychaly. Totéž platí i při nákupu cibulek. Dbejte na to, aby nebyly velmi suché, nebo naopak aby na nich nebyla plíseň. Množení probíhá jako u ostatních cibulovin dceřinými cibulkami.

Co jste možná nevěděli?

Sněženky jsou zákonem chráněné, neboť vlivem ztráty jejich přirozeného biotopu a neustálým neohleduplným trháním rostlinek v době květu se jejich počty rapidně snížily.

Je evidováno přibližně 14-17 druhů sněženek, lišících se hlavně šířkou listů, velikostí květů a šířkou vnějších korunních plátků i tvarem skvrn na vnitřních okvětních lístcích.

Z našich je nejznámější sněženka podsněžník, která patří k mírně jedovatým rostlinám, její cibulky obsahují alkaloidy. Proto máte-li doma malé děti nebo domácí mazlíčky, kteří mají přístup na zahradu, zvažte dobře pěstování těchto drobných a půvabných květinek.