Floxy
Většinou se jedná o vytrvalé rostliny, ale najde se mezi nimi i spousta letniček. Vysoké nad 70 cm lze pěstovat jako solitéry, nízké - do 15 cm se budou vyjímat na skalce a další nám svými barevnými polštáři pokryjí celé okraje záhonů. Všechny ale mají jedno společné: nádherná květenství složená z roztřepených nálevkovitých kvítků nejrůznějších barev, která vyrůstají na vrcholcích stonků. Dalším velkým plusem je, že mnohé z nich mohou kvést i na polozastíněných až stinných místech, s jejichž oživením míváme někdy problémy.
Plaménky se řadí k rodu čítajícímu 67 druhů stálezelených trvalek nízkého polštářovitého, ale i vzpřímeného růstu, a patří k nim i několik jednoletých rostlin a keřů. Obvykle mají celokrajné čárkovité až vejčité listy a chocholičnatá nebo latnatá květenství tvořená spoustou úzce trubkovitých kvítků s pěti hvězdicovitě se rozevírajícími okvětními lístky.
ČTĚTE TAKÉ:
Většina plaménků k nám přišla ze Severní Ameriky, kde planě rostou na loukách, říčních náplavách a v lužních hájích. Nízké - skalničkovité druhy pak pocházejí ze suchých oblastí, a tam mezi kameny vytvářejí kvetoucí polštáře. Do Evropy byly přivezeny v první polovině 18. století, kde postupným zušlechťováním vznikaly stovky nových kultivarů.
Květenství
Floxy
Floxy nejčastěji kvetou od července do září. Vhodnou skladbou druhů a pravidelným odstraňováním odkvetlých květů můžeme toto období ještě prodloužit.
Pěstování
Tady bude hodně záležet na druhu. Jednoleté rostliny pěstujeme na plně osluněném stanovišti v jakékoliv propustné půdě bohaté na živiny. S trvalkami už to bude složitější. Společně jim bude vyhovovat dobře propustná půda – u všech záhonových rostlin bohatá na živiny, skalničky pak dají přednost chudší zemině promíchané se štěrkem.
Volbu stanoviště a intenzitu zálivky přizpůsobíme konkrétnímu druhu, přesněji opačně: Vybereme si druh, kterému bude vyhovovat buď vlhké a zastíněné, nebo slunné stanoviště. Když oba požadavky sladíme, budou naše plaménky patřit k nejkrásnějším rostlinám hýřícím barvami.
Floxy
Pro podporu dalšího květenství však musíme na podzim všechny vyšší trvalky ostříhat až u země. Při nedodržení správných pěstebních postupů mohou rostliny trpět septoriózou a háďátkem zhoubným.
Množení
Nejlépe se rozmnožují pomocí kořenových nebo vrcholových řízků z nekvetoucích výhonů odebraných na jaře. Zakořeněné odnože lze odebírat také začátkem podzimu. Zdlouhavější je generativní rozmnožování, kdy vyséváme semínka do nádob v pařeništi a v druhé polovině května vysadíme vzešlé rostlinky na záhon. S výsevem můžeme začít hned po podzimní sklizni nebo až na jaře.
Titulní foto: Thinkstockphotos.com