Na rozdíl od okrasných rostlin a většiny léčivek nevoní, ale spíše páchne. Tedy, jak komu! Na druhou stranu ale nelze popřít, že by její květy nebyly hezké. Vykvétají jednotlivě nebo v párech na koncích vidlicovitě rozdělených hroznovitých květenství a tvoří je pětičetné zvonkovité kalíšky kalně bílé až nažloutlé barvy, která ve spodní části květu přechází ve fialovou. Okvětní lístky mají velmi nápadné žilkování připomínající mozaiku. Až 20 cm dlouhé řapíkaté listy s plstnatým povrchem vytvářejí odspodu přízemní růžice, pak vyrůstají střídavě až k vrcholu. Dospělá rostlina dosahuje výšky od 60 do 120 cm.

ČTĚTE TAKÉ:

Tato bylina náleží k rodu čítajícímu 15 druhů jednoletých a dvouletých rostlin s plstnatým povrchem a kůlovým kořenem. Všechny rozkvétají něžnými, leč nepříjemně vonícími kvítky. Planě se vyskytují v severní Africe a Asii a v převážné části Evropy, byly však zavlečeny i do Ameriky a Austrálie. Většinou rostou na vyhřátých hlinitopísčitých srázech s výživnou půdou, často se s nimi setkáme podél cest nebo na rumištích. U nás je blín černý zařazen k ohroženým druhům květeny vyžadující pozornost.

Květenství

Od června do září – někdy až října. Po odkvětu se vytvářejí tobolky naplněné černými semeny podobnými máku.

Vlastnosti

Všechny části této rostliny jsou jedovaté a při neodborném zacházení můžeme ohrozit nejenom své zdraví, ale i život. Na druhou stranu nachází blín široké uplatnění ve farmacii a zkušení léčitelé jej od starověku využívali k léčení řady neduhů. Olej lisovaný ze semen se používal při kašli, nechutenství, zápalu plic a měl rovněž pomáhat proti hadímu uštknutí. Byl též známý jako mast proti revmatismu.

Ve středověku blín sloužil jako anestetikum při operacích (spíše ale amputacích), byl však i narkotikem a především součástí čarodějných mastí, které se zhotovovaly například ze směsi semen durmanu, rulíku zlomocného a blínu. Když si jimi ženy (ale nejenom ony) natřely genitálie či jiná citlivá místa, měly pocit, že létají vzduchem na koštěti a byly ochotny k lecčemu. Že takový „výlet“ často končil smrtí, není třeba dodávat. V tom lepším případě byla způsobena následkem jedů, v tom horším upálením na inkviziční hranici. Blín se stal samozřejmě také nenahraditelným pomocníkem travičů.

Abychom vše ale neviděli tak černě, dodejme, že se tato rostlina dávno před chmelem přidávala do piva, aby mělo hořkou chuť, a ještě na začátku 20. století byly předpisovány cigarety ze sušených listů astmatikům.

Pěstování

Blínu se daří na osluněných stanovištích s humózní dobře propustnou půdou mírně alkalické reakce. Pěstujeme ho jako jednoletou nebo dvouletou rostlinu. V takovém případě přečká zimu bez obtíží.

Množení

Jarním výsevem přímo na stanoviště.

Titulní foto: Thinkstockphotos.com