Její levandulově modré nebo fialové květy se představují v podobě převislých zvonků s jemně dřípenými korunními lístky. Ty se klinkají na vzpřímených skoro 30 cm vysokých stvolech po třech až deseti rozčepýřených kvítcích jako slaměné čepičky. Okrouhlé nebo ledvinovité lístky s mělce zubatými okraji mají na spodní části fialové vybarvení, jejich svrchní část je však světlezelená.
ČTĚTE TAKÉ:
- Actinidii do každé zahrady
- Řez ovocných stromů: Jabloně
- Vše, co jste chtěli vědět o přesazování pokojových rostlin
Tato rostlina patří k menšímu rodu zahrnujícímu okolo deseti druhů menších, na jaře kvetoucích trvalek, jejichž domovinou jsou evropské hory. Obvykle se s nimi setkáme v alpínských trávnících nebo mezi skalními rozsedlinami, kde často kvetou ještě mezi tajícími sněhy.
Dřípatka horská
Vyznačují se nálevkovitými či zvonkovitými kvítky s nápadně roztřepenými korunními lístky a dlouze řapíkatými kožovitými listy, které často vytvářejí přízemní růžice. V našich podmínkách se pěstuje skoro výhradně jen naše dřípatka horská, pocházející z horských oblastí jižní Evropy a Balkánského poloostrova. Ve volné přírodě se s ní můžeme setkat například na Šumavě či v Novohradských horách, kde je chráněna jako ohrožený druh.
Květenství
V rozmezí března až května, plodem je tobolka.
Pěstování
Dřípatce horské se bude nejlépe dařit ve výše položených oblastech. Přestože se pěstuje hlavně na skalkách, vyhovuje jí mírné zastínění a dobře propustná vlhká půda kyselé reakce. Přílišná vlhkost v zimních měsících jí však může škodit, a proto se doporučuje obsypat kořeny i okolí rostliny drobným štěrkem.
Rozmnožování
Obvykle výsevem čerstvě dozrálých semen do truhlíků ve studeném pařeništi. Uskladněná semena vyséváme během února až března.
Předpěstované rostlinky vysazujeme časně z jara, dělení trsů provádíme v červenci a srpnu.
Titulní foto: Thinkstockphotos.com