Nejjednodušším způsobem je dělení. Můžeme tak množit traviny a širokou škálu trvalek. Větší trs po vyjmutí z půdy či květináče očistíme a rozdělíme na několik částí tak, aby každá měla zachovanou část kořenů i listů. Oddělit je můžeme ručně, nožem nebo rýčem, větší rány zasypeme drceným dřevěným uhlím.

Dalším způsobem je množení odnožemi. Jedná se o dceřiné rostliny vytvářející se na bázi mateční rostliny. Množit tak můžeme bromélie, klívii, agáve, orchideje (Cymbidium) a mnoho jiných rostlin. Důležité je, neoddělovat odnože moc brzy. Necháme je narůst do dostatečné velikosti, poté vyjmeme mateční rostlinu z půdy a odnož odlomíme nebo oddělíme ostrým nožem. Poté ji přesadíme do přiměřeně velkého květináče.

Určitě znáte zelenec (Chlorophytum). Z veselých proužkovaných listů vyrůstají šlahouny, na jejichž konci se vytváří drobné dceřiné rostlinky. Ty už mají základ drobných kořenů. Pokud je odstřihneme, můžeme je rovnou zasadit nebo je necháme zakořenit ve vodě a poté zasadíme. Podobným způsobem množíme i pokojové lomikameny (Saxifraga).

ČTĚTE TAKÉ:

Zcela jistě se mezi vámi nenajde nikdo, kdo by neznal řízky. Většině se vybaví kuřecí nebo vepřové, my si však budeme povídat o rostlinných řízcích. K množení zpravidla používáme bylinné řízky, které mohou být vyzrálé, polovyzrálé nebo nevyzrálé, ty se zpravidla ale k množení nehodí. Řízky dělíme podle místa, kde je odebíráme, na stonkové a vrcholové. Listovými řízky můžeme množit třeba africké fialky (Saintpaulia), ty ve vodě nebo v substrátu vytvářejí na bázi drobné lístečky, ze kterých později vyroste nová rostlina.

Kuriózně se množí královská begónie (Begonia rex). Množí se listovými čepelemi, na kterých se příčně naříznou postranní žilky, list se položí na vlhký písek a zatíží (např. kamínky). Řízkovance udržujeme při vysoké vzdušné vlhkosti. V místech, kde jste provedli řez, vyrostou nové drobounké rostlinky. Můžeme tak množit i tořivku neboli Streptocarpus.

Množit můžeme i cibulnaté či hlíznaté rostliny. Cibuloviny zpravidla vytvářejí dceřiné cibulky, ze kterých se dají dopěstovat květuschopné cibule. U tulipánů je ke konci jejich sezony nahrazena původní cibule novou, hyacinty se množí velmi komplikovaně metodou nařezávání podpučí.

U matečních hlíz zpravidla používáme metodu dělení. Větší hlízu, na které jsou již patrná očka, rozdělíme na několik částí tak, aby na každé bylo zachováno minimálně jedno, lépe však alespoň 2 očka. Množíme tak jiřiny, gloriózu, gloxínie nebo hlíznaté begónie.




Věděli jste, že jsou některé rostliny živorodé? Veškerou práci odvedou za vás a vy se už můžete těšit z jejich dětiček. Krásným příkladem je sukulentní rostlina naduť (Bryophyllum daigremontianum), které se také říká „Matka tisíců“. Na okrajích zdužnatělých sukulentních listů se vytvářejí kolonie rostlinek s drobnými kořínky. Ty postupně z listu odpadávají, a zarůstají tak spodní část květináče.

Způsobů množení už známe spoustu, ale to stále není vše. Někdy příště si povíme něco o hřížení, roubování, očkování a množení rostlinek ve zkumavce tzv. in vitro.

Titulní foto: Thinkstockphotos.com