Vyrůstají na dlouhých stopkách a jsou složeny z pěti vykrojených okvětních lístků s chomáčkem zlatavě žlutých tyčinek uprostřed. S nimi kontrastují sytě zelené přízemní růžice lyrovitě zpeřených listů s pilovitým okrajem a jemným ochlupením. Vzhledem k tomu, že tato rostlina dorůstá výšky okolo 50 cm, bude se vyjímat ve skupinové výsadbě, lze ji však též využít jako doplněk na trvalkovém záhonu. Pokud se nám dostatečně rozroste nebo nás omrzí, můžeme ji vykopat a usušit její kořen, který má léčivé účinky.

Rod kuklíků čítá asi 50 druhů oddenkatých, někdy i šlahounovitých trvalek z vlhčího prostředí horských luk a lesů mírného až arktického pásma Evropy, Asie, Nového Zélandu, ale též Severní Ameriky. Obvykle vytvářejí přízemní růžice nerovnoměrně zpeřených vrásčitých listů se zubatým okrajem, nad nimiž se vypínají vzpřímené pětičetné květy v odstínech krémově žluté, oranžové, růžové nebo červené barvy. Menší druhy se pěstují na skalkách, vyšší, ke kterým patří i náš kuklík šarlatový pocházející z Balkánu, nacházejí své uplatnění zejména v předních částech záhonů.

ČTĚTE TAKÉ:

Květenství

Od května do července, v zahrádkách i déle.

Vlastnosti

Látky obsažené v oddenku dokážou snižovat teplotu a mají protiprůjmové účinky. Díky specifickému aroma se sušený kořen též používal jako náhražka hřebíčku. Z kořene příbuzného kuklíku městského (Geum urbanum) se dodnes připravují nálevy a tinktury, které tlumí krvavé průjmy, pomáhají při léčby žaludečních vředů a mají dezinfekční účinky.

Pěstování

Kuklíku šarlatovému se bude dařit na polozastíněném stanovišti i na plném slunci. Patří k nenáročným mrazuvzdorným trvalkám, kterým vyhovuje mírně vlhká výživná a dobře propustná půda neutrální reakce. Během zimy ale chraňme okolí rostliny před trvalým zamokřením.

Množení

Jarním dělením trsů nebo výsevem do nádob ve studeném skleníku.

Titulní foto: Thinkstockphoto.com