Vytváří jeden až 10 cm vysoké polštáře s pichlavými, čárkovitě kopinatými listy tmavě zelené barvy, podle nichž si ostatně tato rostlinka vysloužila své pichlavé jméno.

V létě se však s jejich ostny můžeme seznámit spíše po hmatu, protože jsou překryté hávem světle až tmavě růžových květů uspořádaných v hustých klasech. Na každém bývá 3 až 8 nálevkovitých kvítků složených z pěti samostatných protáhlých lístků. Plodem je tobolka.

Tato skalnička náleží k rodu čítajícímu asi 120 druhů stálezelených trsnatých bylin tvořících husté trávovité růžice na otevřených skalních lokalitách, které se táhnou od východní části Středomoří po Střední Asii. Konkrétně náš ježourek pochází z Kavkazu a výše položených oblastí Arménie a Turecka.

ČTĚTE TAKÉ:

Květenství

V rozmezí května až srpna po dobu okolo dvou měsíců.

Pěstování

Ježatec plevnatý patří k nenáročným teplomilným rostlinám, kterým budou vyhovovat suchá osluněná stanoviště, jako jsou nízké skalky nebo koryta, ale též různé rozsedliny a štěrbiny na zídkách ozářených sluníčkem.

Potřebuje středně výživnou, hlavně však dobře propustnou půdu, kterou si můžeme připravit ze stejných dílů klasického zahradního substrátu a štěrku a trochy mletého vápence. Běžné zimy snáší dobře, je však choulostivý na trvalé přemokření a při extrémně nízkých teplotách vymrzá. V chladnějších oblastech je proto vhodné zakrýt rostliny fóliovým krytem, nebo je dle možnosti přemístit do alpínkového skleníku.

Během léta výraznější péči nevyžaduje.

Rozmnožování

Jarním řízkováním vrcholových růžic, které necháme zakořenit v poloteplém skleníku. Další možností je hřížení, kdy postranní větvičky zahrneme písčitou půdou a po zakořenění oddělíme.

Semena vyséváme ihned po sklizni nebo brzy na jaře do studeného pařeniště.

Titulní foto: Thinkstockphotos.com