Na podzim je důležité přihnojování rostlin hnojivy vhodnými pro podzimní výživu. Z prvků převládá draslík, který napomůže zpevnění a vyzrání pletiv rostlin, čímž se zajistí lepší ochrana před mrazem.

Pravidelně a vydatně zaléváme konifery a neopadavé listnaté dřeviny, u rostlin pěstovaných v nádobách jako mobilní zeleň ani v nejmenším nespoléháme na déšť. I když prší, tak rostliny raději zalijeme. Stálozelené dřeviny odpařují vodu z listů i v zimě a ze zamrzlé půdy si ji nevezmou, proto je důležitá podzimní zálivka.

Dny jsou chladnější a je více vláhy, proto je dobrá doba na zakládání trávníku jak výsevem, tak drnovou technikou. Motto: Co můžeme udělat na podzim, neodkládejme na jaro. I když je vláhy již více, nespoléháme na přírodu a raději nově založený trávník řádně zaléváme.

Starší trávník nám po srpnové pauze opět začíná dobře růst. Ošetříme ho herbicidem proti dvouděložným plevelům a přípravkem proti mechu. Ostrými hráběmi nebo vertikutátorem trávník prořežeme a vyhrabeme.

Sklízíme

Od začátku září přichází řada také na lískové a od konce zase na vlašské ořechy. Mějme na paměti, že kvalitní ovoce potřebuje kromě sluníčka také dostatek vláhy, a tak za suchých dnů všechny dřeviny s dozrávajícím ovocem vydatně zaléváme.

K uskladnění nebo i kompotování použijeme jenom zdravé nepoškozené plody, ty ostatní musíme po vykrájení okamžitě zbaštit, rozvařit na povidla nebo z nich vyrobit pálenku.

Až budeme se vším hotovi, pustíme se do vyřezávání suchých a poškozených větví. Nezapomínejme také, že většinu ovocných stromů čeká na podzim prosvětlovací řez. Sklizené a prořezané stromy ještě musíme ochránit před škůdci, kteří se s příchodem chladného počasí začínají stěhovat z korun dolů a nalézat si úkryty pod kůrou nebo u kořenů. Když svrchní části kmenů obtočíme lepovými páskami, výrazně jim to překazíme.

Šíření škůdců a nemocí můžeme do značné míry zabránit i bez chemických přípravků tím, že ze stromů odstraníme nahnilé plody a současně sebereme všechny padavky ze země. Máme-li v úmyslu vysadit na podzim nové ovocné stromky, uděláme si přesný plán a pustíme se do kopání jam. Na vlastní výsadbu máme ještě dost času, pospíšit bychom si však měli se sázením jahodníků. V jejich případě je už skutečně za pět minut dvanáct. Starším jahodovým keříkům pak odstříháváme šlahouny.

Sklizeň a jiné práce v zeleninové zahradě

Sklizňové tempo pokračuje i v zeleninové zahrádce. I nadále ošetřujeme, zaléváme a postupně sklízíme okurky, rajčata a košťálovou zeleninu. Na konci měsíce už můžeme začít i se sklizní pozdní kořenové zeleniny.

Na volné a upravené záhony vyséváme v tuto dobu ředkvičku, špenát, polníček a zimní salát. Pokud jsme tak učinili již dříve, pustíme se nyní do jejich jednocení.

Je rovněž třeba připravit záhon pro výsadbu pozdního česneku a nejméně měsíc před výsadbou zrýt půdu do hloubky 30 cm a prohnojit průmyslovými hnojivy, aby stačila dobře slehnout. Než se v říjnu pustíme do výsadby, namoříme stroužky roztokem Sulky nebo Rovralu Flo, který je ochrání před houbovitými chorobami.

Abychom předešli rozčarování ze slabé úrody a poškození rostlin nejrůznějšími chorobami, pamatujeme na pravidelnou obměnu plodin. Pouze některé druhy, jako je salát či kukuřice, můžeme pěstovat na stejném místě několik let po sobě. Ostatní je třeba střídat.

I při obměně však musíme postupovat s rozvahou a raději si každý postup předem napsat a prověřit. Na stejné místo po sobě by rozhodně neměly přijít brambory a rajčata nebo cibule a česnek. Přečtěme si proto před každou výsadbou nebo setím příbalový leták, případně se poradíme i s odborným prodejcem.

Pokud nejsme zas tak precizní a nemáme času nazbyt, můžeme obměnu plodin zjednodušit. Pěstujeme-li první rok na záhonku zeleninu, ze které se zužitkuje nadzemní část, což jsou rajčata, okurky, zelí nebo saláty, vysadíme tam příští rok zeleninu, ze které využijeme v kuchyni část kořenovou, což je třeba mrkev, řepa, celer aj. Neplatí to však stoprocentně.