Co s hořkými nakládačkami?

Máte nakládačky hořké? Nebojte se, vůbec to nevadí. Pokud je naložíte do octa, pak klasicky zavaříte, hořkost zmizí. Ne hned. Musíte počkat třeba měsíc. Ale zmizí. Ostatně to je ten recept, který používali dříve lidé, když všechny druhy byly hořké. Nakládalo se do octa a soli.

Víte, že původně všechny okurky byly hořké? Postupem času ale lidé vyšlechtili i odrůdy, které hořké nejsou, a ty nyní převládají. Ale pokud budete chtít, můžete si pořídit i staré odrůdy, které hořké jsou. Proč byste to dělali? Jsou to totiž tradiční okurky, které patří do našich končin, stejně jako staré odrůdy jablek, švestek (víte například, že u nás byly pěstovány speciální odrůdy švestek, které se používaly vyloženě na pálení?) apod.

Ale zpátky k okurkám. Dnes je jejich hořkost dána tím, že jejich růst je stresovaný. Není to nic jiného, než že prostě není ideální. Tak například velké kolísání teplot je pro okurky hodně špatné. Třeba ve sklenících se teploty pohybují v rozmezí klidně čtyřiceti stupňů během dne. A okurky hořknou. Proto je zapotřebí skleníky, kde se okurky pěstují, ve dne intenzivně větrat.

Stejně tak se cucurbitacein, což je látka způsobující to hořknutí, v okurkách tvoří v době sucha. Nedostatek vláhy okurkám samozřejmě nesvědčí. Proto je třeba okurky hodně zalévat. Třeba jen jednou za týden, ale zato opravdu pořádně. Pod listy musí být pořádné vlhké pařeniště. Na začátku růstu okurek je také přihnojte dusíkem. Ten podpoří tvorbu listů, což znamená plnější zastínění, rychlejší obnovu zničených listů apod.

Další problém je v závěru růstu okurek. Konce začnou hořknout ve chvíli, kdy jsou okurky přerostlé. Je tedy vhodnější sbírat okurky menší, protože dokážou znovu nasadit na další várku, než je nechat vysilovat na velkých, které nakonec budou hořké.