Celá Evropa má plnou hlavu akátu. Stal se z něj fenomén, na který poukazují i odborníci prakticky všech zemí. Zavlečený invazní trnovník akát se totiž velmi rychle rozmnožuje a vytrvale potlačuje původní druhy nejen u nás, ale i v chladných a teplých krajích.

Začalo to v roce 1601

Akát byl dovezen z Ameriky a vůbec první byl zasazen v Paříži v roce 1601. O sto let později už máme první zmínky o jeho růstu i na našem území. Od té doby se z trnovníku stal jeden z nejrozšířenějších druhů, který dokonce byl zapsán na černou listinu invazních druhů.

Akát má totiž proti našim druhům hned několik výhod. Především je jedovatý. Především jeho kůra. Proto jej neokusuje všechno, co kolem projde. Zvládne ho spást koza, ale třeba krávy akát nemusí. Jedovatost je ale dána i pro okolní rostliny. Především akát vytahuje ze země dusík, který ukládá do jejích svrchních vrstev. Je spousta rostlin, které to nemají rády. Navíc zbytky rostliny spadané ze stromu způsobují toxicitu i země. Všimněte si tedy, že kde roste akát, neroste nic jiného, jen některé druhy opravdu odolných travin.

Druhá výhoda akátu je ta, že má bohatý kořenový systém a snadno odnožuje. Je to velmi chytrá dřevina. Ve chvíli, kdy mu uříznete kmen příliš nízko, odnožuje od kořene. Když je kmen dostatečně dlouhý, odnožuje z něj.

Třetí jeho výhodou jsou snadno klíčící semena, kterých jeden strom vyprodukuje i několik tisíc. Semena se dokážou dostat i na 100 metrů daleko.

Jak s ním bojovat

Problém s akátem je ten, že potlačuje všechny původní druhy a je prakticky neporazitelný. Normální klasický postup pokácení prostě nepomůže. Proto odborníci vyvinuli hned několik druhů postupů, jak zahubit trnovník akát.

  • Chemickou cestou

Po uříznutí kmenů okamžitě (ne za hodinu, ne druhý den) zastříknout řezy herbicidem. Akát si jej nasaje do pletiva a po uzavření a vyschnutí řezů zůstane uvnitř, čímž strom zahubí.

  • Kroužkování

V lýku se přibližně metr od země vyříznou kroužky podél kmenů (akát může růst z kmene jednoho nebo ve svazku menších kmenů zároveň). Strom se snaží protlačit mízu, což se mu nedaří. Vyčerpá se a zahyne.

  • Černý pytel přes hlavu

Minimálně metr nad zemí, aby neodnožoval strom z kořenů, se uříznou všechny větve. Svážou se případně dohromady do jednoho snopu a přes ně se přetáhne černý igelitový pytel. Z kmínků vyrostou další větvičky, ale nebudou mít slunce. V létě se přidá horko a vyčerpaný strom opět zahyne.