Boj s lalokonosci není snadný, protože brouci vylézají hlavně v noci. Jejich přítomnost poznáte podle okousaných okrajů listů, což rostlinu ještě nemusí nutně zahubit, horší práci ale odvádějí larvy, které jsou skryté v hlíně a okusují kořínky a kůru kmínku. Tuto zhoubnou činnost larev pouhým okem nevidíme a teprve později si všimneme, že rostlina chřadne, žloutne a pomalu odumírá.

Na dospělé jedince platí známé postřiky typu Mospilan, Karate či Decis Flow. Ačkoli se na internetu dočtete, že brouky lze z rostlin vysbírat ručně, praxe není až tak snadná, protože lalokonosci řádí v noci, zatímco přes den jsou zalezlí. Prohlížet listy při svitu luny či baterky není úplně efektivní. Na lalokonosce ale můžete připravit past tím, že jim denní úkryt sami vyrobíte. Může to být jen prkno položené vedle napadených rostlin. Brouci by se pod něj měli pěkně nashromáždit.

Složitější je to však s larvami. Prolévání půdy chemikáliemi nezahubí jen škůdce, ale také prospěšné půdní organismy, nehledě na to, že se aktivní látky vůbec nemusejí dostat až ke kořenům, kde se pasou larvy lalokonosce. Jde-li o pokojovou rostlinu, měli bychom ji ihned přesadit a veškerou zeminu z kořínků dobře vyklepat. Na záhoně se pak při invazi lalokonosců používá sofistikovanější řešení: parazitické hlístice.

Hlístice se nasazují počátkem září, kdy lalokonosci přestávají klást vajíčka a půda je ještě teplá. Do půdy je aplikujete rozmíchané ve vodě spolu s běžnou zálivkou. Hlístice samy vyhledají larvy lalokonosců a začnou na nich parazitovat, čímž je během 48 hodin usmrtí. Tato biologická metoda je účinná, pokud se dodrží určitá pravidla: musí se hlídat teplota a vlhkost půdy, jinak se hlístice neujmou.