Masožravým láčkovkám se daří ve skleníku i v koupelně

Láčkovky

Autor: Shutterstock.com

Masožravé rostliny poutají pozornost mnohých pěstitelů, udržet je při životě v podmínkách našich bytů však nebývá zrovna snadné. Třeba proslulou láčkovku je nejlepší pěstovat ve skleníku. Zkusit to však můžete i v koupelně.

Láčkovka (Nepenthes) je exoticky působící masožravá rostlina, která upoutá náš zrak pestře vybarvenými konvicemi (láčkami) v podobě baňky s odstávajícím víčkem. Ty jsou zavěšené na úponcích tmavě zelených listů a běžně dorůstají velikosti 3 až 5 cm. Tyto půvabné pohárky jsou naplněné vonnou tekutinou, která láká hmyz. Ve skutečnosti jde ale o smrticí past, která hmyz pohltí a rozpustí.

U některých druhů, jako je Nepenthes rafflesiana nebo Nepenthes rajah, dosahují láčky velikosti přes 30 cm a dokážou pohltit i drobného obratlovce - třeba žábu nebo malého ptáka. Podle vědců jde ale spíš o oslabené a nemocné kusy, které do pohárku spadnou nešťastnou náhodou a nemají sílu dostat se ven. Takto veliká sousta láčkovka opravdu nepotřebuje a primárně je neloví, ačkoli mezi nadšenými pěstiteli probíhají pokusy o vyšlechtění odrůd, jež by se podobaly slavné Adéle, která ještě nevečeřela.

Představa, že se s láčkovkou občas podělíte o řízek, je tedy (alespoň zatím) nereálná. Na druhé straně vás láčkovky mohou doma zbavit dotěrných much, molů i octomilek. Má to ale jeden háček - masožravé krásky nemůžete postavit jen tak někam do kuchyně. Vyžadují velmi specifické podmínky, z nichž nejdůležitější je vzdušná vlhkost. Z tohoto důvodu se jim bude dařit třeba v koupelně, pokud je zde dostatek rozptýleného světla, a to i během zimy. Při nejhorším si v zimě můžete vypomoci umělým osvětlením. Na druhé straně dejte pozor na přímé sluneční paprsky, ty mohou rostlinu vážně poškodit.

Láčkovky v přírodě rostou v půdách velmi chudých na živiny, proto také vyvinuly schopnost získávat živiny z polapených živočichů. Nemůžete je tedy zasadit do normální zahradnické zeminy, ideální je směs rašeliny s drceným perlitem, kousky molitanu, rašeliníku, dubové kůry a dřevěného uhlí. Hnojením láčkovkám nepřilepšíme, přílivem živin je můžeme naopak zahubit. Co ovšem nesmíme podcenit, je zálivka. Substrát by nikdy neměl vyschnout. Zaléváme výhradně měkkou vodou, ideální je dešťová.

Komentáře

Načítám komentáře...