Láčkovka (Nepenthes) je exoticky působící masožravá rostlina, která upoutá náš zrak pestře vybarvenými konvicemi (láčkami) v podobě baňky s odstávajícím víčkem. Ty jsou zavěšené na úponcích tmavě zelených listů a běžně dorůstají velikosti 3 až 5 cm. Tyto půvabné pohárky jsou naplněné vonnou tekutinou, která láká hmyz. Ve skutečnosti jde ale o smrticí past, která hmyz pohltí a rozpustí.
U některých druhů, jako je Nepenthes rafflesiana nebo Nepenthes rajah, dosahují láčky velikosti přes 30 cm a dokážou pohltit i drobného obratlovce - třeba žábu nebo malého ptáka. Podle vědců jde ale spíš o oslabené a nemocné kusy, které do pohárku spadnou nešťastnou náhodou a nemají sílu dostat se ven. Takto veliká sousta láčkovka opravdu nepotřebuje a primárně je neloví, ačkoli mezi nadšenými pěstiteli probíhají pokusy o vyšlechtění odrůd, jež by se podobaly slavné Adéle, která ještě nevečeřela.
Představa, že se s láčkovkou občas podělíte o řízek, je tedy (alespoň zatím) nereálná. Na druhé straně vás láčkovky mohou doma zbavit dotěrných much, molů i octomilek. Má to ale jeden háček - masožravé krásky nemůžete postavit jen tak někam do kuchyně. Vyžadují velmi specifické podmínky, z nichž nejdůležitější je vzdušná vlhkost. Z tohoto důvodu se jim bude dařit třeba v koupelně, pokud je zde dostatek rozptýleného světla, a to i během zimy. Při nejhorším si v zimě můžete vypomoci umělým osvětlením. Na druhé straně dejte pozor na přímé sluneční paprsky, ty mohou rostlinu vážně poškodit.
Láčkovky v přírodě rostou v půdách velmi chudých na živiny, proto také vyvinuly schopnost získávat živiny z polapených živočichů. Nemůžete je tedy zasadit do normální zahradnické zeminy, ideální je směs rašeliny s drceným perlitem, kousky molitanu, rašeliníku, dubové kůry a dřevěného uhlí. Hnojením láčkovkám nepřilepšíme, přílivem živin je můžeme naopak zahubit. Co ovšem nesmíme podcenit, je zálivka. Substrát by nikdy neměl vyschnout. Zaléváme výhradně měkkou vodou, ideální je dešťová.