Slunéčko sedmitečné (Coccinella septempunctata) poznáme snadno, na červených krovkách nese celkem sedm teček. Pro zahrádkáře je výhodné naučit se rozeznávat i jeho larvy, protože by bylo škoda je vyhubit společně se škodným hmyzem. Každá larva totiž během svého vývinu dokáže spořádat až 600 mšic, což není zanedbatelný počet. Vykrmená larva se pak zakuklí a posléze promění v mladé, jasně červené slunéčko, které potřebuje někde přezimovat. Na zahradě mu poslouží úkryt ve škvírách mezi kameny, v hromadě dřeva, v pařezu nebo ve starém stromě s popraskanou borkou. V druhé sezoně se slunéčko rozmnožuje a ještě před příchodem podzimu odumírá.

Na letních zahradách vídáme i další druhy slunéček, nejčastěji je to maličké slunéčko dvoutečné (Adalia bipunctata). Tohoto broučka občas napadne schovat se na zimu v domě či v bytě, ve vytápěném prostředí však neusne a stále hledá potravu, kterou nenachází a předčasně zahyne. Pokud tedy najdete slunéčka na podzim v místnosti, kde se topí, přeneste je raději ven ke stromům, kde se jim bude zimovat lépe.

V lesích se můžeme setkat se slunéčkem velkým (Anatis ocellata) nebo žlutým slunéčkem čtrnáctitečným (Propylaea quatuordecimpunctata).

Celkově v naší přírodě najdeme přes 70 druhů slunéček, které se od sebe liší zbarvením, počtem i tvarem teček; některé z nich loví kromě mšic také červce, molice, třásněnky a svilušky. Jen jeden druh je u nás nevítaným hostem; je jím nadmíru žravé slunéčko východní (Harmonia axyridis), které bylo do Evropy uměle zavlečeno z Asie. Zemědělci si od něj slibovali, že bude likvidovat škůdce mnohem efektivněji, neuvědomili si ale, že tento druh vytlačuje původní berušky, požírá jejich larvy a napadá i vajíčka motýlů. Kromě toho se slunéčka východní snadno přemnoží a na podzim napadají vinné hrozny a další druhy ovoce. Dokonce vás mohou i kousnout a zanechat svědivý štípanec.

Zbarvení a kresba na krovkách je u slunéčka východního variabilní; nejčastěji je červené a nese 19 černých teček, může být však i žluté nebo černé s červenými skvrnami.