„Kdo má na střeše domu netřesky, tomu do domu žádný blesk netřískne,“ patřilo k oblíbeným rčením našich předků, a proto se netřesky často pěstovaly na doškových střechách mnoha venkovských stavení. Už z toho je patrné, jak nenáročné tyto trvalky jsou. Zachytávají se svými kořínky ve škvírách zdí, mezi kameny či prkny a velmi dobře se jim zde daří.

Netřeskům stačí i chudší půda s menším množstvím živin. Při pěstování je však důležité, aby zemina byla propustná a lehká, aby se v ní dlouho nedržela voda, která by mohla podmáčet kořínky. Vyhovuje jim slunné stanoviště a nepotřebují ani příliš častou zálivku.

Díky své nenáročnosti se netřesky snadno pěstují i v různých nádobách či na miskách, kde vypadají velice dekorativně. Zde jim stačí trochu zeminy např. pro sukulenty a kamínky, na kterých se mohou velmi dobře přichytit. Vzhledem k novému trendu, jenž představují zelené střechy, jsou netřesky skvělou volbou i sem. Zejména střechy s nízkým profilem zeminy je třeba osadit specifickými druhy rostlin, které zvládnou jednak omezené množství zeminy a živin, jednak často drsnější povětrnostní podmínky a výkyvy počasí.

Jednotlivé druhy se odlišují jednak vzrůstem a velikostí růžic, které jejich dužnaté listy tvoří, jednak barvou, tvarem a také barvou květů. Vytvářejí tak zajímavé a pestré kombinace, které mnozí pěstitelé velmi ocení.

Výhodou těchto rostlin je zejména to, že je netrápí ani choroby, ani je nenapadají škůdci. Jediným problémem je, pokud bychom je pěstovali v příliš vlhké a příliš těžké půdě. Jednak by jejich kořenový systém mohla napadnout hniloba, jednak by rostly příliš rychle a jejich pletiva by nestačila vyzrát, což by vedlo ke snížené mrazuvzdornosti těchto jinak odolných rostlin. Vysoká vlhkost půdy a také příliš stinné stanoviště vedou k tomu, že netřesky vytvářejí příliš malé a nedovyvinuté růžice a ani nedochází k jejich typickému pestrému vybarvení.

Další nespornou výhodou je velmi snadné množení netřesků. Z jednotlivých růžic vytvořených ze zdužnatělých listů vyrůstají v létě (zpravidla v červenci, ale záleží na kultivaru a lokalitě) silné stvoly a na nich pak drobné pestré květy. Po odkvětu se vytvoří semena, která lze využít pro další pěstování. Růžice pak následně odumírá. Její místo však zaplní dceřiné růžice, které vyrostly jako odnože z mateřské růžice. Právě vegetativní způsob rozmnožování je nejobvyklejší a také nejsnazší. Také díky tomu, že netřesky mají povrchové slabé kořínky, se dají dobře vyrýpnout a přesadit.