Při pěstování tymiánu ze semínek je potřeba vědět jedno zásadní pravidlo: semínka jen přitlačíme k substrátu a nezasypáváme je, protože ke klíčení potřebují světlo. Pod vrstvou zeminy by vůbec nemusela vzejít. Semínka jsou droboučká, takže je lehce zvlhčujeme rozprašovačem, aby se neodplavila. Po úspěšném vyklíčení vzrostlé rostlinky přesadíme do jednotlivých kelímků či květináčků, a až zakoření, můžeme je zasadit venku na zahradě nebo jim vybereme širší nádoby pro trvalý pobyt v bytě.

Stejně jako další středomořské byliny, také tymián si potrpí na slunce a teplo. Stavíme ho proto k oknu a dbáme na to, aby na něj nešel průvan. Půdu upřednostňuje lehkou a sušší, nevadí mu mírně zásadité prostředí. Na dno květináče nasypeme drenážní vrstvu, která zabrání přemokření. Zaléváme přiměřeně, hnojit není potřeba.

V květnu můžeme nádobu s tymiánem přemístit na balkon, čerstvý vzduch mu prospěje. Balkon by ale neměl být severně orientovaný, protože by zde bylinka neměla dostatek slunce. Ačkoli ve volné půdě je tymián schopen s nějakou tou vrstvou mulče přežít zimu, v nádobě by zmrzl. Na podzim ho tedy z balkonu přesuneme zpátky do bytu.

Nejvýraznější aroma mívá bylina ještě před rozkvětem; natě tedy sklízíme nejlépe už v průběhu května, června a července. Natě odspodu postupně dřevnatí - tyto zdřevnatělé části nestříháme, rostlina z nich opět obrazí. Časem bude košatit a sílit.

Tymián se používá nejen v kuchyni, ale také v lidovém léčitelství. Působí antisepticky, zmírňuje kašel a astma. Příznivě ovlivňuje také trávení, zabírá při nadýmání a průjmech. Tymiánové kloktadlo osvěží dech a zbaví vás zápachu z úst. Bylina se používá i zevně ve formě obkladů na bolavé klouby a svaly.