Netík (Adiantum capillus-veneris) - poeticky nazývaný Venušin vlas, je něžná splývavá kapradina jak dělaná pro skleník nebo tropickou zimní zahradu, ale při troše péče se s námi skamarádí i v obyčejném bytě a rozprostře své kučeravé kadeře. Na rozdíl od většiny ostatních kapradin nepřipomínají její listové výhonky ocásky nebo husí brka, ale drobné vějířky ověšené nápadně laločnatými lístky trojúhelníkového tvaru, které působí jako miniatury listů jinanu. I když jednotlivé splývající listy mohou dorůstat až 70 cm, vytváří hrnkovaná rostlina kompaktní trsy o průměru kolem 40 cm, jejichž výška obvykle nepřesahuje 30 cm.
Netík
Přestože bájná bohyně, jejíž čupřiny má netík připomínat, vystoupila z vln Středozemního moře na pobřeží Kypru, je jeho původním domovem nejspíš americký kontinent. Patří k početnějšímu rodu zahrnujícímu 200 až 250 druhů stálezelených i opadavých kapradin, které se vyskytují v tropech a subtropech Severní a Jižní Ameriky, odkud se některé přizpůsobivé druhy rozšířily do temperátních oblastí Evropy a Asie. Osídlují okraje lesů, břehy potoků nebo se uchycují ve skalních štěrbinách. Preferují však zásaditou nebo jen mírně kyselou půdu, což není u kapradin právě typické. I když nekvetou, vytvářejí na spodní straně fertilních lístků výtrusnice, s jejichž pomocí se rozmnožují.
ČTĚTE TAKÉ:
Vlastnosti
Netíky obsahují mírně jedovaté látky, díky nimž se dříve používaly v lidovém léčitelství proti tasemnicím. Občas se ale stalo, že spolu s tasemnicí odešel i člověk, a proto se od tohoto způsobu pročišťování upustilo. Naproti tomu je dodnes stále užíván odvar z listů, který se přidává do koupele zbavující bolestí kloubů.
Pěstování
Jako většina kapradin potřebují i netíky vysokou vzdušnou vlhkost a ochranu před slunečními paprsky. Pokud právě nemáme skleník, vybereme pro něj vhodně zastíněné nebo i světlé místo, ale na sever orientovaném parapetu, kde budeme pomocí zvlhčovače nebo rosení okolní vlhkost zvyšovat. Nejlepší živnou půdou je vlastnoručně připravený substrát z jednoho dílu země, středně velkých úlomků borky a drceného vápence. K nim ještě přidáme dva díly hrubého písku a tři díly listovky a vše důkladně promícháme.
Během léta rostlinu jedenkrát za 14 dní přihnojujeme poloviční doporučenou dávkou plného hnojiva. V té době jí také dopřáváme vydatnou zálivku, ale dáváme pozor, aby v misce nezůstávala stát voda. V zimě si pouze hlídáme, aby půda úplně nevyschla, a dle možností přemístíme rostlinu na chladnější místo, ne však pod 10 °C.
Většinou na jaře odstraňujme staré a poškozené listy.
Jednou za tři až čtyři roky na jaře, když spodním otvorem začínají prorůstat kořeny, rostlinu přesadíme do větší nádoby.
Množení
Výsevem čerstvě sklizených výtrusů do vlhkého substrátu při teplotě okolo 21 °C. Netíky lze rozmnožovat i generativně jarním dělením oddenků, s jejich opětovným rozrůstáním však musíme mít trpělivost.