Dahlia, jiřina, encyklopedie, rostlinyJiřinky (Dahlia) patří k nejoblíbenějším květinám každého zahrádkáře. Je to především zásluhou jejich květů, které se začínají rozvíjet uprostřed léta a přetrvávají až do příchodu mrazů. Popsat přesně jejich tvar a barvy není tak úplně možné, protože u těchto rostlin je už dnes vyšlechtěno přes 20000 druhů. Většina z nich však má jeden společný znak, a sice obrovské množství květních lístků vyrážejících jako gejzír od středového terče pravidelně do všech stran. Velice široká je rovněž škála jejich barev, která začíná u sněhově bílé a končí téměř u černé. Výjimkou je čistě modrá, kterou se doposud žádnému ze zahradních odborníků nepodařilo vypěstovat.

Převážná část květních lístků většiny druhů aster připomíná určitým způsobem nějaký jazýček, který je buď protáhlý, zašpičatělý, nebo prohnutý jako lžíce. Listy řídce obrůstající stonek mívají u jednotlivých rostlin rozdílný tvar, často bývá elipsovitý nebo kopinatý s Dahlia, jiřina, rostliny, encyklopedierovnými, ale i zubatými okraji. Ne jinak tomu bude i s výškou, která se pohybuje od 20 cm až po dva metry. U většiny okrasných rostlin pěstovaných v zahradách však mírně přesahuje jeden metr.

Abychom se však v záplavě těchto nádherných květin přece jenom trochu orientovali, bylo v roce 1962 v Bruselu rozhodnuto o jejich dělení do deseti základních skupin, a sice:1/ Jednoduše kvetoucí2/ Anemonkovité3/ Okružovité nebo též náhrdelníkové4/ Pivoňkovité5/ Dekorační6/ Leknínovité7/ Kulovité, tzv. balky8/ Pomponky – drobnokvěté kulovitě kvetoucí9/ Kaktusovité10/ Semikaktusovité

Jedenáctá (dodatková) skupina pak obsahuje ostatní rozmanité odrůdy, které nelze zařadit do předchozích skupin. Jsou to například chryzantémovité, leknínokvěté, orchideokvěté, kaméliokvěté aj.

PěstováníJiřinky vysazujeme na slunná a teplá místa chráněná před větrem. Vyhovuje jim mírně Dahlia, jiřina, encyklopedie rostlinzásaditá středně těžká půda vyhnojená kompostem s přídavkem fosforečných a draselných hnojiv. S dusíkatými hnojivy opatrně, přehnojení jim škodí! Opatrní bychom měli být i se zálivkou a trvale udržovat půdu v mírné vlhkosti. Příliš suchá ani mokrá není vhodná. I když jiřinky působí samy o sobě velice dekorativně, můžeme je kombinovat i s jinými trvalkami, jako jsou podzimní astry, chryzantémy, oměj nebo stračka.

A jak je to s množením? Hlízy jiřinek vysazujeme na počátku května tak, aby jejich krček byl asi 10 cm pod povrchem půdy. Postupujeme tak, že je zhruba 14 dní před plánovanou výsadbou vyndáme ze sklepa, očistíme a na čtvrt hodiny ponoříme do růžového roztoku hypermanganu. Jsou-li Dahlia, jiřiny, encyklopedie, rostlinypřeschlé, namočíme je navíc asi na půl dne do odstáté vody. S předpěstovanými rostlinkami nebo vypěstovanými z řízků počkáme až na konec měsíce, aby je nepoškodily mrazíky okolo „ledových mužů“. Jejich kořenový bal by měl být asi 4 cm pod povrchem půdy. Můžeme si ovšem předpěstovat rostlinky ze semínek vysetých v únoru až v dubnu a ve stejnou dobu jako výše jmenované je přesadit na zahrádku.

Ve všech případech nezapomeňme před výsadbou do země zarazit přibližně 150 cm vysoký kolík, aby se měly o co opírat. Nízké odrůdy sázíme na vzdálenost 50 až 70 cm, mohutnější 80 až 100 cm. Pro docílení co nejlepších květů ponecháme u rostlinek vzešlých z cibule tři až čtyři výhonky, u řízkovaných pouze jeden. Během vegetace rostliny mírně okopáváme a přihnojujeme Cereritem.

ZajímavostiJiřinky pocházejí z Ameriky, jejich původní vlastí bylo Mexiko, kde je už před Kolumbem (1492) pěstovali místní obyvatelé jako konzumní zeleninu, léčivky, i jako okrasné rostliny. Není proto divu, že upoutaly zájem Španělů a po čase se dostaly i do Evropy. První záznamy o jejich pěstování pocházejí z Madridu, kde se roku 1784 místnímu profesoru botaniky podařilo vypěstovat první evropské jiřinky. Kupodivu je nepojmenoval po sobě, ale po švédském botanikovi Dahliovi, odtud jejich latinský název Dahlia. Národní pojmenování získaly velice brzy v Německu, kde byly na počest sv. Jiří nazvány Georgina – česky jiřinky.

U nás se rozšířily především zásluhou dašického faráře J. Turka, který je začal pěstovat přibližně od roku 1830 a ke konci života již měl ve své sbírce přes tisíc sto nových odrůd. V Čechách si bohatě kvetoucí rostliny velice rychle získaly obrovskou přízeň a jejich pěstitelé zakládali od r. 1836 jiřinkářské spolky. Velice populární se staly jiřinkové bály, které se vryly do našeho povědomí především díky přítomnosti Boženy Němcové, Bedřicha Smetany a dalších osobností české kultury.

-šum-Foto: www.profimedia.cz