Sněženka jarní (Galanthus nivalis)

Sněženka jarní - Galanthus nivalispatří ke skutečně prvním květům, které můžeme na zahrádce, ale i ve volné přírodě spatřit. Je to 10 až 20 cm vysoká, vytrvalá rostlina s bílými zvonkovitými kvítky svěšenými k zemi. Jsou složeny z 3 kopinatých okvětních a 3 kratších vnitřních lístků s 6 krátkými tyčinkami a žlutými prašníky. Kořen tvoří vejčitá cibulka obalená v hnědých šupinách, ze které ještě pod sněhem vyrůstají dva dlouhé čárkované listy modrozelené barvy a přímý stvol. Sněženky jsme zvyklí často vídat jako trsy se spoustou do stran vybíhajících kvítků, připomínajících fontánu.

Většina druhů pochází z Evropy, kde sněženka roste v podhůřích i v rovinách. Často se s ní setkáme v lužních lesích nebo v pobřežních křovinách, příliš mokrá a těžká půda jí však nevyhovuje. Mnoha druhům se však daří i v horských oblastech, například na Kavkaze nebo v Pyrenejích, setkáme se s nimi však i v Malé Asii.

Doba květenstvíJak už ze samotného názvu vyplývá, jde o období, kdy zem bývá ještě pokrytá sněhem – čili únor a březen.

Sněženka jarníMnožení a nároky na půduRostlinu vysazujeme a množíme prakticky jenom z cibulek, které sázíme v září a říjnu do vlhčí propustné a kypré země, obvykle na skalkách nebo na okrajích trvalkových záhonů nebo trávníku pod stromy a keře, do hloubky 5 až 7 cm. Doporučená vzdálenost mezi jednotlivými rostlinkami je 7 až 10 cm.

OchranaVšechny sněženky rostoucí na našem území ve volné přírodě jsou ze zákona chráněny a jejich sběr je přísně zakázán. Ke zpracování lze proto nabízet pouze rostliny uměle vypěstované. Kdybychom při sběru omylem zaměnily některou část sněženky s kuchyňskou zeleninou, nemusíme nutně zemřít, bolestem břicha a pořádnému průjmu však neunikneme.

ZajímavostiSněženka se v lidovém léčitelství neužívá, protože je jedovatá. Je však využívána ve farmaceutickém průmyslu, protože obsahuje řadu alkaloidů, které slouží k výrobě léků ovlivňujících mozkovou činnost. Jeden z nich – galantamin, už byl patentován a používá se k léčbě mírných případů Alzheimerovy choroby.

Bledule jarní (Leucojum vernum)

je příbuzná sněženky a někdy též s ní bývá ve volné přírodě zaměňována. Od sněženky ji laickým okem poznáme podle toho, že má na okraji okvětních lístků žlutou až Bledule jarnízelenou skvrnu a její květ je výrazně větší. Z jedné cibule vyráží 1, výjimečně 2 květy a většinou 4 lístky.

Bledule se v přírodě často vyskytuje ve vlhkých lesích a loukách od nížin až po úpatí hor. Často ji však nalezneme i v nižších horských partiích, kam se dostala jako zplanělá ze zahrádek.

Doba květenství: Na rozdíl od sněženky vykvétá o malinko později a také déle kvete. Výjimečně však na ni můžeme natrefit dříve. Obecně začíná období květu koncem února a končí v dubnu.

MnoženíTuto rostlinu lze množit i ze semínek, která dozrávají v tobolkách, ale nejobvyklejším způsobem je výsadba cibulek. Sázíme je v srpnu až v září do vlhčí propustné země přibližně 8 cm hluboko, na vzdálenost 7 až 10 cm.

OchranaVšechny druhy rostoucí u nás ve volné přírodě jsou zákonem chráněny jako ohrožené.

ZajímavostiBledule patří mezi jedovaté rostliny, a v lidovém léčitelství ji tudíž nelze využít. Obsahuje jedovaté alkaloidy (např. leucojin, galatamin, lykorin, isotazatin), které mohou způsobit nadměrné slinění, průjem, zvracení, celkovou slabost. Ve farmaceutickém průmyslu se některé alkaloidy využívají v terapiích, například při léčbě obrny a zánětu nervů.

http://cms.tvujdum.cz/userdata/images/38619vencyklopediebledule2.jpg

-šum-Foto: www.profimedia.cz