Encyklopedie rostlin: koniklec velkokvětý

Koniklec je vytrvalá bylina vysoká 5 až 30 cm s nápadně fialovými zvonkovými kvítky, které se později dokáží zcela otevřít. Samotný květ se skládá zpravidla ze 6 okvětních lístků a spousty výrazně žlutých tyčinek zvýrazňujících jeho krásu. Nápadné jsou též drobné přízemní, několikrát zpeřené lístky vyrůstající z oddenku mezi loňskými zaschlými zbytky listů. Nejvýraznějším znakem, podle něhož koniklce vždy spolehlivě poznáme, je ochlupení. Od stonku až po květ je celý porostlý bělavým jemným chmýřím, které v zapadajícím slunci působí jako závoj. V přírodě existuje více druhů, k nejznámějším u nás patří koniklec velkokvětý.

RozšířeníRoste na slunných stepních loukách, skalnatých stráních, řidčeji na suchých travnatých okrajích lesa. Daří se mu v suchých hlinito-písčitých až slínitých půdách. V lokalitách těchto vlastností se nachází prakticky v celé střední Evropě, u nás roste jen na Moravě – zejména v krasových oblastech. V zahrádkách se vysazuje hlavně na skalkách.

Doba květenstvíTaké o této rostlině se říká, že otevírá dveře jaru, na rozdíl od ostatních jarních rostlinek však kvete déle. Obvykle od března do května, mnohdy se ale jeho květy objevují i v červnu a vzácně byly dokonce viděny i v září.

MnoženíKoniklec patří k oblíbeným skalničkám. V zahrádce se mu daří na slunném, mírně chráněném místě, například na skalce mezi vápencovými kameny. Protože má dlouhý kořen, velice špatně se přesazuje. Nejlepší způsob množení je výsev semínek hned po dozrání. Nové rostlinky nám však vykvetou až po třech letech.

Ochrana Koniklec patří ve volné přírodě mezi silně ohrožené druhy, a je tudíž přísně chráněn. V zahradnických prodejnách je však možné koupit předpěstované sazenice nebo semínka.

ZajímavostiKoniklec se podle středověkých léčitelských tradic používal proti moru, ale bylo to, takříkajíc, vymýtání čerta belzebubem. Je totiž silně jedovatý a vytváří toxiny zpomalující srdeční tep a snižující krevní tlak natolik, až dojde ke kómatu. Zřejmě, kdo se jím pořádně „napucnul“, už se nemohl do konce života nakazit morem. Jinak se též v lidovém léčitelství používá „vně“ proti ekzémům a revmatismu.

-st-Foto: www.profimedia.cz