Hořec jarní je vytrvalá, drobná, asi 10 cm vysoká bylinka, už z dálky nápadná azurově modrými kvítky ve tvaru pěticípé hvězdy s bělavým středem. Jednotlivé kvítky tvoří trubkovitý kalich vyrážející z krátké přímé lodyhy, která se však po odkvětu značně prodlužuje. Oddenek (vybíhající podzemní stonek) je obklopen četnými růžicemi přízemních eliptických listů připomínajících otevřenou dlaň.
Roste na horských stráních a středně vlhkých loukách s nízkou trávou. Často se vyskytuje na vápencích v půdách s bohatým obsahem minerálů. Můžeme se s ním setkat v Evropě i v Asii, většinou na úpatí větších pohoří, jako jsou Alpy nebo Karpaty. Na Slovensku je soustředěn především v horských oblastech Tater nebo Velké a Malé Fatry, v Čechách jeho lokality v poslední době mizí, takže ho nejspíš najdeme pouze v Hrubém Jeseníku a některých partiích jižních Čech.
Doba květenstvíNa jaře a začátku léta, od dubna do června.
PěstováníJako zahradní rostlina se hořec pěstuje především na skalkách v neutrální půdě nebo pod většími rostlinkami, pokud tam má dostatek světla. Potřebuje přímé slunce a častou zálivku. Přes zimu nezatahuje, ale přezimuje celá jeho nadzemní část.
Ochrana
V naší republice patří ke kriticky ohroženým druhům, které v poslední době těžko odolávají konkurenci „dravějších“ rostlin. Často bývá vytlačován z horských luk, které se dříve kosily. Z toho důvodu je přísně chráněn.
ZajímavostiHořec byl tradičně využíván v lidovém léčitelství zejména proti zažívacím potížím, žaludeční slabosti a nadýmání. Obvykle se připravoval nálev ze sušené natě nebo z prášku kořene. Ten se také osvědčil jako účinný prostředek proti hlístům. Při obdobné diagnóze byl rovněž s úspěchem podáván domácím zvířatům.
 |  |  |
-st-Foto: www.profimedia.cz