Na rozdíl od jejich typicky bílých kvítků může Fosterův tulipán oživit zahrádku celou řadou dalších barev. Uprostřed zbytků sněhu asi nejlépe vynikne červená, ale může to být docela dobře i žlutá, hnědá nebo řada dalších odstínů a kombinací, to už záleží na konkrétní odrůdě nebo hybridu, kterých bylo u tohoto druhu vyšlechtěno opravdu moc. Ty se kromě barvy květních lístků a středu liší také výškou, takže mezi nimi najdeme jak vhodné kandidáty pro skalky, tak i velké záhony.
Květy Fosterova tulipánu patří k největším ze všech botanických druhů, často d osahují velikosti až 15 cm a jejich střed bývá barevně odlišen. Široce kopinaté listy jsou obvykle zbarvené do šedozelena. Neopominutelnou součástí všech tulipánů jsou cibule, které v tomto případě měří zhruba 5 cm, mají kulovitý tvar a purpurově hnědou slupku.
Původním domovem planých (botanických) druhů tulipánů je oblast Střední Asie, jejich teritorium se rozkládalo od Kavkazu přes severní Afganistan až po západní okraje Číny. Konkrétně Fosterův tulipán pochází z oblasti Samarkandu, kde ho v roce 1904 objevil Josef Haberbauer. Dnes je považován za nejdůležitějšího předka Darwinových hybridů.
Květenství
Ceněnou vlastností tohoto druhu je velmi časné květenství od března do dubna.
Pěstování
Jako většina ostatních druhů vyžaduje i tulipán Fosterův světlé stanoviště, kde se střídají přímé sluneční paprsky a polostín. Půda má být kyprá a výživná s menší 
příměsí písku. Nízké odrůdy tulipánů se hodí především do skalek a na okraje záhonů, kde mohou růst jako samostatné rostlinky mezi kameny. Vyšší odrůdy se prakticky uplatňují pro skupinové výsadby.
Cibule se vysazují na podzim (nejpozději do října) přibližně do 15centimetrové hloubky. Podle kvality půdy je třeba do ní před výsadbou zapracovat vetší či menší dávku organického hnojiva a při déletrvajícím suchu osazenou plochu mírně zalévat. Druhé hnojení bychom měli s opatrností provést na jaře, než rostliny začnou kvést.
Pak nastává nejkrásnější období květu, kdy je třeba dbát o pravidelnou zálivku rozptýleným proudem, abychom květiny nepolámali. (Kdo má v kůlně připravený fóliový kryt, kterým za případné průtrže mračen zakryje kvetoucí záhonek, rozhodně neprohloupí.)
Jakmile květy ovadnou, mají se co nejdříve ostříhat. Spodní část rostliny naopak necháváme na místě, dokud listy zcela nezaschnou. To je důležité, protože v tuto dobu stahují cibule z listů živiny zpět do svých zásobních orgánů, takže se vlastně rozhoduje o kvalitě dalšího květenství.
Cibule tulipánů jsou zimovzdorné, a tak mohou v záhonu zůstat i několik let, aniž by je poškodil mráz. Měli bychom si však jejich stanoviště označit nenápadnými jmenovkami, aby nepadly za oběť dalším zahradním úpravám. Záleží-li nám však na opravdu nádherných květech, je rozhodně lepší je vyrýt a na podzim zasadit znovu. Každým rokem totiž vyrůstá okolo mateční cibule i řada cibulek dceřiných, které mají většinou jen jeden list a nekvetou, ale zato vyčerpávají půdu okolo rostliny.
Rozhodneme-li se proto vyjmout cibule ze země, oddělíme staré od nových a z nich vybereme ty nejkvalitnější pro další výsadbu.
-šum- Foto: www.isifa.com, www.thinkstock.cz