Květy toulitky se nazývají toulce a nejzajímavější na nich je, že jsou tvořeny pouze jedním přeměněným listem (listenem) jakoby vystřiženým z voskovaného papíru, který většinou mívá tvar protáhlého srdíčka obalujícího vlastní květenství. To až nápadně vyčnívá jako vztyčený prst, který nikdo nemůže přehlédnout. Nápadné jsou i sytě zelené kožovité listy vyrůstající na dlouhých stopkách.

Anthuria pocházejí z tropů, kde se vyskytují v několika stech druzích. Daří se jim v lesní půdě, ale velmi často rostou jako epifity na kmenech stromů. To už samo o sobě napovídá, že vyžadují teplo a vysokou vzdušnou vlhkost, a to jim může stoprocentně dopřát pouze vyhřívaný skleník. Amatérské pěstitele však potěší, že existují i dva druhy, které se spokojí s běžným domácím prostředím. Je to A. andreanum pocházející z Kolumbie a A. scherzerianum, které bylo dovezeno z Kostariky. Od poloviny 19. století, kdy jsou anthuria pěstovány jako kulturní rostliny, bylo vyšlechtěno velké množství kultivarů většinou jasně červených, ale též růžových či žlutých květů.

Květenství

Začíná na jaře a táhne se až do podzimu, od listopadu do února probíhá období vegetačního klidu. Další velkou předností toulitky je, že každý květ vydrží až několik týdnů. Takže se z něj můžeme těšit opravdu dlouho.

Pěstování Zmíněným dvěma druhům se poměrně dobře daří v obývacím pokoji, když je postavíme na světlé místo chráněné před přímými slunečními paprsky. Nejvhodnější bývají police či jiná vyvýšená prostranství, studené dlaždice jim neprospívají. Pěstební substrát musí být dostatečně humózní a mírně kyselý – okolo 5 pH.

Anthurie si potrpí na dostatečnou zálivku, přímo ve vodě by však stát neměly. Během vegetační sezony proto zalévejme střídmě, ale často. Pro zajištění trvalého vlhka si můžeme také vypomoct tím, že květináč obložíme mechem a zapustíme do jiné větší nádoby. Při troše aranžérského umu to může být docela hezké. Tyto rostliny jsou však navíc trochu rozmazlené, a tak se jim nejvíce zavděčíme měkkou vodou, kterou asi nejsnadněji seženeme přímo od Pána Boha v podobě dešťových srážek. Pamatujme také na pravidelné přihnojování jednou až dvakrát za měsíc v podobě plného tekutého hnojiva. V zimě zálivku omezme.

Velice důležitá je také vzdušná vlhkost, kterou můžeme v domácím prostředí nahradit pravidelným mlžením, v zimě umístěním odpařovače nebo elektrického zvlhčovače vzduchu. Ten ostatně v přiměřené míře prospěje i nám.

Zanedbatelná není ani teplota vzduchu. I když optimálních 20 °C v létě se nám podaří jen stěží docílit, snažme se to nahradit alespoň vhodným zastíněním. V zimě by se teplota měla pohybovat mezi 15 až 20 °C. Buďme proto opatrní při větrání a chraňme toulitku před průvanem.

Starší rostliny přesazujeme přibližně jednou za dva roky, když kořeny začnou přerůstat květináč.

-šum- Foto: www.isifa.com, www.thinkstock.cz