Řebříček (Achillea) je rostlinka, kterou asi všichni známe z našich luk. Už naše prababičky ji sbíraly jako léčivou bylinu, která nesla celou řadu nejroztodivnějších jmen. V lidové slovesnosti se říkalo například myší ocásek, husí jazejček nebo zaječí chléb. Když se bylinky začaly stěhovat do zahrad, přišla řada i na řebříček. Mnohým pěstitelům ovšem připadal poněkud fádní, a proto se pustili do jeho šlechtění. Dnes již existuje celá řada zahradních kultivarů, jejichž květenství se od původních bílých odstínů přebarvila dožluta nebo červena, vedle toho existuje i spousta dalších variací, nevyjímaje světle fialové zbarvení.

Původní planě rostoucí řebříčky jsou aromatické, asi 80 cm vysoké rostliny s plazivým oddenkem a podlouhlými hluboce členěnými listy připomínajícími kapradí. Typické pak jsou jejich plochá okolíkatá květenství složená z drobných kvítků bílé až narůžovělé barvy. Vyrůstají na rozvětvených stoncích a svým vzhledem mohou připomínat květenství bezinek. Po odkvětu se vytvářejí maličké plody ve tvaru podlouhlé zploštělé a jemně rýhované nažky.

Ve volné přírodě se řebříčky vyskytují po celé Evropě a v mnoha částech Asie. Vybírají si suchá slunná místa, jako jsou nekosené louky, křoviny, polní meze, okraje cest nebo staré hráze. Většinou se vyskytují v půdách bohatých na dusík a rostou i ve výšce 2500 m n. m. K nejznámějším planě rostoucím druhům patří řebříček obecný - lékařský (Achillea millefolium L.) a řebříček tužebníkový (Achillea filipendulina), ze kterého byla vypěstována celá řada okrasných zahradních kultivarů lišících se nejenom barvou a velikostí květů, ale i výškou dosahující až 1,5 m.

Kdy rostlina kvete

U planě rostoucích i zahradních rostlin se můžeme těšit z květů od června až do října, takže se od druhé poloviny léta máme na co dívat.

Jak řebříček pěstovat

Řebříčky jsou vděčné rostliny, které nejsou náročné na půdu, ale nemůžeme je pěstovat v mokru. Aby nám zdárně kvetly, potřebují suché a slunné stanoviště. Původně plané druhy nevyžadují hnojení, u zahradních kultivarů se raději poraďme s odborným prodejcem. I když se jedná o vytrvalé rostliny, některé šlechtěné odrůdy je lepší na podzim vykopat a na jaře vysít znovu. Ostatně nejlepší způsob množení je výsevem přímo na záhon.

Vhodný čas sběru byliny

I když květy řebříčku příjemně voní a lákají včely, sbírají se společně s natí. Ta se seřezává 12 až 20 cm nad zemí a suší ve stínu při teplotě do 35 °C. Přímé sluníčko znehodnocuje obsažené silice.

Zajímavosti

Řebříček byl od pradávna užíván jako léčivá bylina. I když i mnohé zahradní kultivary příjemně voní a pro jejich vůni je můžeme usušit a vložit do plátěných pytlíčků, k léčebným účelům se doporučuje užívat pouze řebříček lékařský. Obsahuje řadu silic, alkaloidů, kyselin a mnoho dalších látek, které v souhrnu působí velice příznivě na lidské zdraví. Stěží bychom vyjmenovali všechny neduhy, proti nimž nám může tato rostlina pomoci. Zcela určitě podporuje krevní oběh a látkovou výměnu, utišuje kašel, působí protizánětlivě, posiluje nervovou soustavu a příznivě působí na vylučování žluči.

Takřka universálně využitelný je nálev připravený ze tří lžic neřezané natě, který přelijeme a necháme 15 minut louhovat. Pijeme ho až po vychladnutí a až na výjimky pouze 1 šálek denně před jídlem. V tomto množství pomáhá proti začínající chřipce, nechutenství, špatnému trávení, nadýmání, revmatickým bolestem, potížím v klimakteriu nebo při malárii. Je však třeba dodržet doporučené množství nebo se o dávkování v případě konkrétní nemoci domluvit s lékárníkem. Ve větším množství může čaj z řebříčku způsobit otravu projevující se bolestí hlavy, závratěmi a vyrážkou.

-šum-

Foto: www.thinkstock.cz