Lýkovec jedovatý (Daphne mezereum) nás možná při prvním seznámení odradí svým názvem, ale nemusíme z něj mít strach. Rostlin obsahujících jedovaté látky je na zahradě spousta, a při správném ošetřování nikomu neuškodí. Většinou vynikají krásně vonícími květy a v tomto směru není výjimkou ani náš lýkovec. Jeho květy bývají předzvěstí jara, protože patří k několika málo keřům, které rozkvétají v době, kdy je celá zahrádka pod sněhem.

Kvítky lýkovce jedovatého jsou sice maličké, asi 1 cm široké fialovorůžové „trubky“, složené ze čtyř odstávajících plátků, vyskytují se však v hustých svazečcích, které obalují ještě neolistěné větve jako cukrová vata. Protože vydávají silnou vůni, všimne si jich každý.

Podlouhlé obkopinaté listy se objevují na konci větví ještě během květenství. Jsou nahlučené do svazečků, takže při troše fantazie mohou jednotlivé trsy z dálky působit jako „růžový ananas“.

Tento dekorativní 30 až 150 cm vysoký keř se do našich zahrádek dostal z lesa, kde roste jako planá dřevina. S výjimkou severních oblastí je rozšířen téměř po celé Evropě a poměrně velké části Asie. Můžeme se s ním ale setkat i v některých částech pohoří Kavkaz, v severním Iráku, západní Číně nebo na Altaji. Roste ve světlých listnatých lesích od nížin až po horské partie, za své stanoviště si však vybírá i křovinaté stráně. V naší republice se ve volné přírodě vyskytuje poměrně vzácně. Kdo si ho chce prohlédnout, musí se vydat například na Třemešný vrch v okrese Příbram, kde na něj určitě natrefí.

Květenství

Podle počasí a místních podmínek kvete od února do dubna. Po odkvětu se objevují kulaté červené peckovice, které jsou prudce jedovaté.

Pěstování

Lýkovec jedovatý potřebuje polozastíněné stanoviště, kde je humózní propustná půda neutrální až mírně kyselé reakce. Hodí se například do hájní partie zahrady nebo do větší skalky. Místo vybíráme pečlivě, protože nesnáší přesazování.

Opatrní budeme i při řezání, které provádíme po odkvětu, a odstraňujeme pouze slabší větve narušující symetrii. Pokud netoužíme po plodech, můžeme odřezávat i zavadlá květenství.

Množení

Výsevem vyzrálých semen do studeného pařeniště lehce tento keř rozmnožíme. Úspěšné je i množení pomocí řízků, které odebereme během léta a necháme zakořenit pod sklem.

Zajímavosti

Především plody obsahují prudce jedovaté látky, hlavně mezarein, který způsobuje těžká poškození ledvin. Už 12 kuliček představuje smrtelnou dávku pro dospělého člověka. Otrava se projevuje pálením v ústech, nadměrným sliněním, křečemi břicha, zvracením a průjmem. Zásah lékaře je v takovémto případě nezbytný. Nechtěného pozření se však příliš obávat nemusíme, protože peckovice jsou tak hořké, že je okamžitě vyplivne i malé dítě.

Opatrní bychom však měli být při nasávání libé vůně a nenechat se jí omámit. Dlouhodobé přičichávání totiž může způsobit závratě a vyvolat bolesti hlavy. Rozkvetlé větvičky se tudíž jako dárek nehodí!

Abychom však neuváděli samá negativa, musíme připomenout, že se z plodů lýkovce dříve vyrábělo červené barvivo sloužící jako malířský pigment. Navzdory své jedovatosti byly peckovice používány pod lidovým názvem „vlčí pepř“ k dochucování octa. Ze sušené kůry lýkovce se v lidovém léčitelství připravovala tinktura nebo nálev, který měl povzbuzující a močopudné účinky a současně vyvolával pocení.

Foto: www.thinkstock.cz, www.isifa.com