Dymnivka plná (Corydalis solida) je hlízovitá z jara kvetoucí trvalka nižšího vzrůstu okolo 20 cm, při bližším seznámení nás však rozhodně zaujme svými tvary. Zajímavé jsou už dvoj až trojčetné hluboce vykrojené šedozelené listy, které dorůstají délky okolo 8 cm a z nadhledu připomínají dlaně otočené k nebi. V plné kráse však dymnivka vynikne teprve díky dutým pyskatým kvítkům s dlouhou ostruhou, které jsou zavěšené k zemi, ale na samém konci otáčejí svoji „tlamičku“ vzhůru za sluncem. Jsou sice drobné, zhruba 2 cm velké, ale společně vytvářejí početné květní hrozny vybarvené do červena, růžovofialova nebo září červenopurpurovou barvou.

Tato rostlina náleží k početnému rodu Corydalis, který čítá okolo 300 druhů letniček a dvouletek s vláknitými nebo dužnatými kořeny, ale též hlíznatých nebo oddenkatých trvalek. Jejich květy bývají různě vybarvené, ale spolehlivě je poznáme podle tvaru připomínajícího ostruhu. Vyskytují se většinou v mírném pásmu severní polokoule v listnatých či lužních lesích, hájích nebo křovinách, zkrátka všude tam, kde je vlhká humózní půda a mírný stín. V Čechách se s nimi setkáme zřídka, většinou v okolí Prahy, hojněji se vyskytují na Moravě do výšky 850 m.

Jako okrasné rostliny bývají dymnivky pěstovány v parcích i menších zahrádkách v blízkosti stromů a keřů nebo na polozastíněných skalkách.

Květenství

Květy se objevují časně z jara, většinou v březnu a dubnu.

Pěstování

Tato rostlina potřebuje vlhčí dobře propustnou půdu a polozastíněné stanoviště. Dobře se jí bude dařit pod okrasnými stromy nebo keři, kde časně z jara vytvoří celé kvetoucí koberce. Na záhonky vysazujeme dymnivku obvykle ve skupinách, na skalce může růst jako solitérní květina, třeba v zastínění azalky. Přezimování se bát nemusíme, je zcela mrazuvzdorná.

Největšími nepřáteli dymnivky bývají hlemýždi nebo slimáci, kterým na rozdíl od nás jedovaté alkaloidy nevadí.

Množení

Hned po vyzrání vysejeme semínka do otevřeného pařeniště a obrníme se trpělivostí. Dymnivka je, co se týká klíčení, nevypočitatelná a stěží odhadneme, kdy nás překvapí prvními klíčky. Rozsazujeme ji na podzim. Starší rostliny můžeme množit dělením trsů po odkvětu.

Zajímavosti

Celá rostlina, zejména však její hlízy obsahují řadu alkaloidů, které ve větším množství mohou působit jako jedy. Některé z nich mají vliv na nervový systém, snižují krevní tlak, vyvolávají strnulost svalů a mohou dokonce poškodit vazomotorické centrum.

Dříve se tato rostlina využívala v lidovém léčitelství při těžkých nervových poruchách, závratích nebo třesech. Kolik nemocných to přežilo, není známo, nicméně dnes bychom to nikomu neradili.

Foto: www.thinkstock.cz, www.isifa.com