Bříza bělokorá (Betula pendula) je nenáročný a rychle rostoucí strom, který se uchytí stejně dobře na skalnatém výběžku v horách, tak v rozsáhlých a vlhkých rovinách, jako na rumišti v městském prostředí. Je to typická pionýrská dřevina užívaná k rychlému zalesnění vykácených nebo polomem zničených oblastí. Lesníci ji dokonce často vnímají jako plevelný porost, nás spíše zaujme jako bohatý zdroj léčivých přípravků, které se získávají z její mízy.

Tento druh břízy je nejrozšířenějším z čeledi břízovitých v celé Evropě. Často se s ním můžeme setkat také pod názvem bříza bílá nebo bradavičnatá, což jsou pouze různá pojmenování pro jeden a ten samý strom. Dorůstá výšky okolo 25 metrů, jeho rozpraskaná kůra je zpočátku šedohnědá a teprve později dostává typicky bílou barvu. Vzdušnou korunu zdobí dlouhé tenké větévky s menšími listy trojúhelníkovitého tvaru a pilovitými okraji.

Dekorativním dojmem působí dlouhé jehnědy, které jsou vystřídány plody ve tvaru drobných, asi 2 mm velikých nažek, které se šíří větrem do značných vzdáleností.

Rod Betula čítá přibližně 60 druhů opadavých stromů a keřů objevujících se na nejrůznějších stanovištích celé severní polokoule od hor až po slatiny. Bříza je velice rozšířená v Rusku, kde je považována za národní strom. Jako ozdobná dřevina se začala pěstovat zejména kvůli elegantnímu rozvolněnému růstu, ozdobné borce, nápadným samčím jehnědám a nádherně zbarvenému podzimnímu listí. Pro menší zahrádky byly vyšlechtěny nízké převislé kultivary, například Youngii nebo Gracilis s vykrajovanými listy.

Květenství

Na jaře, většinou od dubna do května se objevují na jednom stromě samčí i samičí jehnědy. Delší samčí měří zpočátku 4 cm a mají žlutohnědou barvu, později se začínají prodlužovat zhruba na 7 cm a sype se z nich pyl. Samičí jehnědy jsou kratší a zeleně zbarvené. Zajímavé je, že samčí jsou svěšené dolů, zatímco samičí vyčnívají vzhůru jako svíčka.

Pěstování

Jak již bylo řečeno, bříza není náročná na půdu a uchytí se jako plevel třeba na střeše. Nicméně jí bude nejlépe vyhovovat dobře propustná zemina, která je trvale vlhká, což je důležité zejména pro zahradní kultivary.

Na druhé straně však vyžaduje plné světlo, a proto jí bude nejlépe na přímém slunci nebo jen příležitostném stínu. V zahradách se proto většinou vysazuje jako solitérní rostlina, na kterou je ze všech stran vidět.

Počítejme s tím, že má rozsáhlý kořenový systém, který se objeví všude v jejím okolí. Z toho důvodu se také velmi špatně přesazuje a měli bychom ji hned na začátku umístit na stanoviště, kde už zůstane. Zimní ochranu nepotřebuje, je plně mrazuvzdorná.

Zajímavosti

Z listů břízy se připravuje čaj a nálevy, které mají protizánětlivé účinky, zmírňují obtíže při revmatismu, pročišťují ledviny a působí proti močovým kamenům. Také březové šťávy se využívá k léčení ledvin a močových cest. Lze ji s úspěchem použít také při bolestech kloubů a léčení kožních nemocí. Pomáhá při jarní únavě, podporuje růst vlasů a zmírňuje pocení nohou. Je hlavní surovinou celé řady farmaceutických a kosmetických přípravků. Ochrana: Získávání šťávy navrtáváním volně rostoucích stromů během jara je tolerováno pouze v Rusku, kde se z ní kromě jiného vyrábí i domácí kořalka. Ve většině evropských zemí včetně ČR je to zakázáno.

Dřevo z břízy nachází hojné využití v řezbářství a nábytkářském průmyslu. Je také velmi dobrým palivem, kůra dokonce hoří, i když je mokrá.

Foto: www.isifa.com