Má větvený stonek se vzpřímenými výhonky, které jsou řídce obaleny vstřícně vyrůstajícími čárkovitými či kopinatými lístky se siličnými žlázami. Od poloviny léta se objevují na konci výhonů klasovitá květenství se spoustou modře až fialově zbarvených dvoupyskatých kalíšků s dalece vyčnívajícími tyčinkami, díky nimž patří yzop k významným medonosným rostlinám. Dosahuje výšky od 20 do 60 cm, starší keříky bývají odspodu obaleny matně hnědou odlupující se borkou. Všechny nadzemní části voní po kafru a mají hořce kořeněnou chuť.

Z LÉČIVEK JSME TADY UŽ PRO VÁS PŘEDSTAVILI:

Tato bylina pochází z oblasti Středomoří až střední Asie a náleží k menšímu rodu složenému asi z pěti druhů vytrvalých aromatických rostlin a stále zelených nebo částečně opadavých keřů. Rostou hlavně na suchých písčitých nebo skalnatých stanovištích s vápencovým podkladem. Od starověku byl yzop využíván jako léčivá rostlina, jejíž teritorium se díky člověku neustále rozšiřovalo. Pravděpodobně v 9. století se zásluhou benediktýnů objevil v klášterních zahradách a odtud se dostal do selských zahrádek celé Evropy. V současné době se v teplejších oblastech pěstuje především jako koření také průmyslově.

Květenství

V našich podmínkách kvete od srpna do září, doba kvetení se však může posunout o měsíc vpřed i vzad.

Vlastnosti

V lékařství a lidovém léčitelství bývá yzop využíván při problémech s trávením a ke snížení potivosti, ale též jako přírodní desinfekce. Doporučuje se rovněž ke zmírnění astmatických potíží a proti zánětům horních cest dýchacích. Podává se obvykle formou nálevu nebo různých čajových směsí. Zevně se výluh z drogy užívá jako kloktadlo, často se přidává do koupelí na zahnání únavy. Ještě větší využití má v potravinářském průmyslu, kde je součástí kořenících směsí k dochucování masa, polévek a salátů. Velmi často bývá jednou ze složek žaludečních likérů. Je rovněž nepostradatelnou přísadou v kosmetickém průmyslu.

Pěstování

Yzop je nenáročná rostlina, která potřebuje suché a trvale osluněné stanoviště s dobře propustnou písčitou půdou zásadité až neutrální reakce. Na zálivku ani výživu není náročný, naopak, čím méně dospělé rostlině „přilepšujeme“, tím má výraznější aroma.

Zimu na zahrádce přečká bez obtíží, stačí mírně seříznout odkvetlou nať (pokud jsme ji už neořezali na sušení), popřípadě zakrýt spodní část chvojím.

Nať na sušení sbíráme těsně před květenstvím asi 15 cm nad zemí, sušíme ve stínu při teplotě do 40 °C. Bylinku můžeme pěstovat za stejných podmínek také v truhlíčku za oknem s tím rozdílem, že ji podle teploty budeme mírně zalévat a hlouběji řezat, aby nepřerostla. Na zimu ovšem přemístíme nádobu s rostlinou alespoň mezi okenní rámy (u starších bytů) nebo přeneseme do světlé a chladné chodby.

Množení

Podzimním výsevem do nádob umístěných ve studeném pařeništi nebo jarním výsevem na záhon. Dospělou rostlinu lze též množit dělením trsů nebo řízkováním v průběhu léta. Při zakořeňování je ovšem třeba oddělenou část více zalévat a chránit před prudkými slunečními paprsky.

Titulní foto: Thinkstockphotos.com