Škumpa
Nejkrásnější bývá na podzim, kdy její až 40 cm dlouhé lichozpeřené listy se zubatým okrajem (připomínající palmovou ratolest) mění barvy od zelené přes žlutou až do ohnivě rudé nebo fialové. Velmi elegantní jsou i plody v podobě šišticové palice vínově červené barvy s příjemně plstnatým povrchem. Mezi vybarvujícím se listím vyčnívají jako vánoční svíce a vydrží tak až do časného jara.
Naše škumpa náleží k rodu čítajícímu okolo 200 druhů opadavých i stálezelených stromů, keřů a dřevnatých lián rostoucích v rozličných podmínkách. Vyskytují se jak na suchých stanovištích, tak v bažinách, v lesnatých nebo křovinatých porostech, ale též na skalnatých svazích. V přírodě se s nimi setkáme především v mírném a subtropickém pásu Severní Ameriky, Jižní Afriky, východní Asie a na severovýchodě Austrálie. Ve střední Evropě lze pěstovat přibližně 15 druhů, ke kterým patří i škumpa ocetná, dovezená už v první polovině 17. století.
Květenství
Škumpa ocetná rozkvétá v červnu a v červenci drobnými pyramidálně uspořádanými kvítky různého pohlaví. Samčí květy jsou žlutozelené, samičí červené.
ČTĚTE TAKÉ:
- Jaké byly, jsou a budou rodinné zahrady?
- Zastřešené bazény - koupání po celý rok
- Jak se zbavit krtka
Vlastnosti
Jak už lze tušit z názvu, plody této dřeviny se přidávaly do octa pro zesílení kyselé chuti. Jejich namáčením v čisté vodě po dobu 12 hodin, následným přecezením plachetkou a oslazením zase vzniká chutná limonáda posilující funkci močového měchýře.
Škumpa
Kdo to však chce zkusit, ať se raději desetkrát ujistí, že má od zahradníka skutečně škumpu ocetnou, protože mnohé druhy, jako třeba škumpa laková (Rhus vernix) nebo škumpa zákeřná (Rhus toxicodendron) aj., jsou prudce jedovaté.
Pěstování
Tato dřevina se pěstuje buď formou keřové výsadby v hájních partiích zahrad, nebo jako solitérní strom.
Pak potřebuje větší osluněné stanoviště chráněné před prudkými větry a dobře propustnou, nepříliš vlhkou půdou. Plody ke sběru se odřezávají na podzim, když zčervená listí.
Zimu přečká bez problémů, spíše můžeme mít starosti se sklonem k plevelnatění. Její kořeny se pod povrchem rozprostírají do značné dálky, zasahují do ostatních záhonů a narušují i kamenné zdivo. Po oddělení od matečné rostliny neuhynou, ale vyrůstají z nich noví jedinci. Z toho důvodu bychom ji neměli vysazovat v blízkosti jiných okrasných keřů, záhonků nebo chodníků.
Rozmnožování
Podzimním či jarním výsevem na otevřený záhon nebo zimním odebíráním kořenových výběžků. Do země je vpichujeme v únoru až březnu.
Titulní foto: Thinkstockphotos.com