Jak ale na to?

Nejlépe bude, když se opět domluvíte s majitelem či zahradníkem, který vám něco věnuje nebo prodá a současně vám napíše název dané rostliny včetně informace, jak ji pěstovat. Semínek se samozřejmě můžeme zmocnit i jiným způsobem, ale pak nemáme jistotu, že nám z nich vykvete skutečně to, co se nám zalíbilo. Abychom nenaváděli k nekalostem, dejme tomu, že na zemi objevíme spadlé lusky se semínky, které zapomněli vyklovat ptáci či sežrat myši a odneseme si je domů. Za rok nám z nich vyroste stejná rostlinka, ale květy má sotva.

Čím to bude?

Mezi okrasnými rostlinami se stále více objevují tzv. F1 hybridy, jejichž květy byly vyšlechtěny do rozmanitých tvarů nebo gigantických rozměrů, ale potomstvo už tyto vlastnosti nezdědí. Často se takoví přešlechtění jedinci objevují mezi jiřinkami, ostrožkami, hledíky, afrikány nebo chryzantémami. Zatoužíme-li po těchto krasavcích, měli bychom si je maximálně vyfotografovat či jinak identifikovat a po jejich příbuzných se pídit na zahradnických výstavách.

ČTĚTE TAKÉ:

Kdy tedy schraňovat semena?

Ke sběru semen se hodí všechny původní rostliny, které nebyly kříženy či jinak šlechtěny, a jejich potomstvo má tudíž stejné vlastnosti jako mateřská rostlina. Obecně jsou vedeny jako čisté botanické druhy, a patří k nim třeba protěž (Leontopodium alpinum) nebo kohoutek (Lychnis chalcedonica) a jiné vytrvalé rostliny, z dvouletek jmenujme třeba pomněnku (Myosotis sylvatica) a z cibulnatých lilii královskou (Lilium regale). Také mezi dřevinami existuje řada botanických druhů, k nimž patří například okrasné keře, jako je lýkovec (Daphne mezereum), štědřenec (Laburnum anagyroides) a léčivý rakytník řešetlákový (Hippophae rhamnoides).

Platí zde tedy pravidlo, že ze semínka si můžeme bez ztráty kvality vypěstovat jen takovou květinu nebo stromek, jejíž matečná rostlina nebyla člověkem „vylepšována“.

Čas sběru

Většinu semen sbíráme až v době zralosti, tedy těsně před tím, než by sama začala odpadávat. Poznáme to podle toho, že tobolky se semeny zhnědnou nebo zčernají, ale ještě nejsou otevřené. Obvykle to bývá od druhé poloviny července do října, ale musíme si přesný čas hlídat. Některé druhy rostlin shazují semena naráz, a pak je třeba nepromeškat tu pravou chvíli. Semena dužnatých plodů jsou připravena ke sklizni, když plody dosáhnou maximální možné velikosti a zbarví se do žluta nebo do červena.

Sušení a uskladnění

Sklizená semena je většinou ještě třeba dosušit, což lze provést na novinovém papíru nebo jemném pletivu v suché a dobře větrané místnosti. Většinou proschnou za dva týdny až měsíc. Trochu jiné je to s dužnatými plody, které nejlépe vyschnou na pevné podložce poblíž okna nebo ve skleníku. Po vyschnutí vyklepeme semena z tobolek nebo lusků, zbavíme je plev a uložíme do papírových sáčků, které popíšeme a uložíme na suché a vzdušné místo, kde není příliš teplo, ale nemrzne. Tam zůstanou až do výsevu.

Semena některých druhů rostlin však mají velmi krátkou klíčivost, a proto je vyséváme bezprostředně po sklizni. Pokud si nejsme jisti, mrkneme se raději do odborné literatury, ať nic nepromeškáme.

Stratifikace semen

Poněkud jiným způsobem ukládáme na zimu semena z dužnatých plodů, jako je cesmína, kdoulovec, dřišťál, jeřáb, ale i některé růže aj. Většinou mají tvrdý obal, který musíme nejprve změkčit, aby nám na jaře začala rychle a stejnoměrně klíčit. Na to je připravíme tak, že je nejprve zbavíme dužiny a pak stratifikujeme. Toto tajemné slovo neznamená nic jiného než jejich promíchání s vlhkým pískem, který nasypeme do provzdušněné nádoby a uložíme do studeného, dobře větraného sklepa. Bedýnku nebo květináč můžeme rovněž umístit či zakopat do severního kouta zahrady, kam nesvítí slunce, ale pak je musíme ochránit drobným pletivem proti hlodavcům nebo ptactvu. Díky střídavému počasí obal semen změkne a na jaře je budeme moci vysévat i s pískem přímo na záhon nebo do pařeniště.

Titulní foto: Thinkstockphotos.com