Kapradiny vhodné na zahradu

Kapradiny
Zvětšit fotografii

Autor:

U kapradin se nebudete kochat různobarevnými květy. Nebudete se těšit z plodů. Kapradiny jsou jemné, něžné a rostou tam, kde ostatní rostliny nepřežijí.

Mají rády vlhko, stín i kyselejší půdy. Nemusíte se o ně starat, možná občas jim otrhat suché listy. Nemusíte je hnojit ani moc zalévat. Kapradiny jsou nenáročné rostliny, které ale mají své kouzlo.

Kapradiny

Autor:

Adiantum pedatum je původně tropický rod, který se rozšířil až k polárnímu kruhu a našel své útočiště i ve velehorských oblastech. Roste od Aljašky přes celou Kanadu a větší část Spojených států. Tato kapradina rodu netík je asi 60 cm vysoká rostlina s dlouhými výběžky a podzemními oddenky. V přírodě roste na různých podkladech, ať už se jedná o porézní horniny, travertinové skalky – tedy alkalické podloží, ale též na žule v kyselé humózní půdě. Vyniká zejména na svažitém terénu, kde vytváří nádherné trsy. Citlivě reaguje na změny počasí, už při slabých mrazech ztrácí listy, ale na jaře se plně obnovuje. Jako lesní druh potřebuje vlhko a stín. V zahrádce se jí daří na všech svazích odvrácených od slunce, v koutech nebo na zastíněných plochách mezi stromy. Potřebuje dostatek vláhy, zvláště důležité je kropení listů rozptýleným postřikem.

Mohlo by vás zajímat

Kapradiny

Na světě existuje okolo 10 000 druhů kapradin, v interiérových podmínkách se ale samozřejmě všechny pěstovat nedají. Pojďme si představit ...

Kapradiny

Autor:

Matteuccia struthiopteris – pérovník pštrosí je dekorativní kapradina s mohutnými zpeřenými listy, které v dospělosti připomínají dlouhá ptačí péra. Vyrůstají z kmínků na vodorovném podzemním oddenku v několikacentimetrových odstupech. Listy nesoucí výtrusnice a tvořící bohatě rozvinutou růžici o průměru 40 až 150 cm na podzim žloutnou a při mrazu odumírají. Do zimy se však uvnitř vytvoří nové růžice z neasimilujících listů, které přečkají chladné období a na jaře prudce vyrazí. Tato kapradina patří k poměrně rozšířeným druhům. Vyhledává mokřady, hlinitopísčité náplavy a břehy středních toků řek, ale též vlhké lesní srázy. V zahrádkách se pěstuje na vlhkých stanovištích s kyselou humózní půdou. Jakmile se však usadí a zesílí, může expanzivně pronikat i do suchých částí zahrady a je třeba ji redukovat. Dobře se doplňuje s většími pěnišníky a jehličnany, vyjímá se však také jako monokultura na větších plochách, kde nás dokáže okouzlit v každém ročním období. Z jara sytou zelení, koncem léta a na podzim zlatavým nádechem, během zimy pak ojíněnými výtrusnicovými listy, které připomínají mrazové kresby na okenních tabulích. Její listy se často používají do vázaných kytic.

Onoclea sensibilis – onoklea citlivá je poměrně nenáročná kapradina zajímavého vzhledu, která na jaře vyhání listy na delších, až 50cm stoncích. Žlutozelené zpeřené listy s vroubkovanými okraji vyrůstající z plazivého oddenku mohou být zpočátku až bronzově zbarvené. Rostlina je citlivá na mráz, takže jí už od konce srpna začínají uvadat listy. V té době ale současně vznikají výtrusnice, které přečkají zimu. Roste ve větších koloniích jak ve stínu, tak na výsluní na vlhkých stanovištích, ať už se jedná o bažiny, rašeliniště, nebo lužní lesy. Na zahrádce se dá snadno pěstovat, když jí zajistíme dostatečné vlhko. Výborně se hodí na okraje vodních nádrží nebo jako půdopokryvná rostlina na okraje dostatečně zalévaných záhonů. Množí se snadno pomocí oddenků, které rostou blízko povrchu.

Kapradiny

Autor:

Osmunda regalis – podezřeň královská je typicky evropskou kapradinou vlhkých lesů, rašelinišť a olšin. V ČR volně neroste, v minulosti byl zjištěn pouze jeden výskyt poblíž německých hranic. Je to mohutná, přes 1 m vysoká rostlina, která má v zemi dlouhý šikmý oddenek, z něhož se větví nové hlavy, které s přibývajícími léty dosahují značné šířky. Opadavé listy mají neobvyklý tvar, jehož botanický popis je poměrně složitý, ale laicky by se dal přirovnat k akátu s tím, že se vrcholové lístky zubatě větví. Tato kapradina působí po celý rok velice podmanivým dojmem. Zcela určitě nás uchvátí na jaře, když se větví a ze země vyrážejí stočené mladé listy, v létě se některé koncové části barví dohněda a na podzim dostává celá rostlina zlatavě žlutou barvu. Na zahrádce potřebuje promokřenou mírně kyselou půdu, proto ji vysazujeme na okraje jezírek, kde se dá obsadit mechem. Lze ji ovšem pěstovat i ve skupině, když na dno větší jámy napneme fólii a naplníme ji rašelinou. Nejlépe se jí daří v polostínu, ale na dostatečně vlhkém stanovišti snese i přímé slunce. Množit semínky se dá jen ze zcela čerstvých výrůstků, dělením naopak pouze ze starších, dobře vyvinutých trsů.

Kapradiny

Autor:

Polypodium – osladič patří do početné skupiny kapradin s hustými plazivými oddenky, kterých je na světě téměř 200 druhů. Nalezneme je často na mechem porostlých (většinou nevápencových) skalách, vzácněji co by epifyty na starých kmenech. Rostlina má členěné listy typické pro kapradiny, často se zubatým okrajem, směřující do středu k hlavní žilce. Na našem trhu je k dostání celá řada kultivarů vhodných k pěstování na otevřené ploše i v bytě. V zahrádkách se osladiče vzhledem k menší velikosti (okolo 40 cm) vysazují většinou na skalky nebo do koryt. Dobře se jim však daří i ve starých pařezech, kde působí velice dekorativně. Můžeme je s úspěchem pěstovat jako solitéry, ale též na větších plochách v kombinaci s jinými kapradinami. Jsou poměrně odolné i vůči teplejšímu počasí, protože za sucha zkroutí listy, a sníží tak přirozené odpařování vody.

Asplenium scolopendrium – sleziník jelení je trochu atypickou kapradinou, která se od ostatních liší především tvarem svých listů. Nemá je totiž zpeřené ani zubaté, ale hladké. Každý list tvoří samostatný celek kopinatého tvaru s rovnými okraji. Typickým znakem tohoto druhu jsou výtrusnice na spodní straně listu, které se žilkovitě sbíhají k hlavnímu žebru. Další zajímavostí je, že listy jsou stále zelené a na zimu neopadávají. Jejich délka se pohybuje okolo 40 cm a šířka 6 cm. Roste na vlhkých zastíněných – většinou vápencových skalách, ale též v neupravovaných listnatých lesích, na stěnách starých lomů nebo okolo otevřených studánek. Na zahradě si určitě najde své místo na skalce mezi vápencovými kameny, kde je zásaditá půda. Když pro ni vybereme mírně zastíněné místo s trvale vyšší vlhkostí, bude maximálně spokojená. Rozmnožuje se samovolně z výtrusů, můžeme ji však také dělit nebo řízkovat.

Asplenium ceterach – sleziník lékařský je další kapradinou, která je součástí české flóry a můžeme se s ní (i když vzácně) setkat v Českém středohoří. Je typicky skalní rostlinkou menšího vzrůstu (okolo 15 cm), takže ji ve volné přírodě často přehlédneme. Na rozdíl od předchozích druhů jsou její listy členité a lístky se zakulacenými okraji vyrůstají střídavě ze silné čepele. Jejich typickým znakem je, že jsou kožovitě tuhé a na rubu hustě porostlé plevinami, které zvýrazňují jejich obrysy. Stejně jako předchozí druh patří i sleziník lékařský mezi stále zelené kapradiny, které se uchycují na vlhčích skalách, často ve štěrbinách vápencových nebo čedičových masivů. V zahrádce se proto výborně zabydlí na terasách a kamenných zídkách, které nejsou vystaveny přímému větru. Na skalkách ho alpinkáři často chrání před prudkými mrazy větvičkami chvojí. Množí se obvykle dělením trsů.

Titulní foto: Thinkstockphotos.com

Komentáře

Načítám komentáře...

  • Rostliny
  • Autor:
  • Vydáno:

Může vás zajímat

encyklopedie rostlin

Doporučujeme

Hledáte šikovnou firmu na zhotovení pergoly?

Zadejte si poptávku v kategoriích: pergoly,zahrada.
Najdeme Vám ověřené firmy a řemeslníky s referencemi od zákazníků jako například: Pergola, altán 3,5x3,5m, Realizace modřínové pergoly, Nerezová pergola se zábradlím.