Teď jste možná zaraženi. Vzpomínáte si na jarní sady s bělostnou záplavou květů ovocných stromů nebo bílou alpskou protěž. Bílá barva umožňuje vtisknout zahradě klidnou, vyrovnanou náladu, tolik odlišnou od barevných kontrastů a dominant a ve srovnání s nimi velmi prostou a jednoduchou. Všude je jí tedy spousta. Proč tedy říkáme, že v přírodě není?

Proměnlivá tvář

Pokud si však budeme podrobněji a pečlivě prohlížet bíle kvetoucí zahradní květiny, zjistíme, že jen velmi málo z nich je skutečně čistě bílých. Mnohem častěji se setkáme s barevnými nádechy růžových, žlutých, šedých nebo modrých tónů. Nejlépe je lze pozorovat ve větších plochách a z větší vzdálenosti na strukturovaném, tmavě zeleném pozadí. To může zajistit třeba živý plot nebo volná skupina keřů.

Bílé květy bývají také velmi často účelně doplněny další barvou, která trochu oživí monotónní bělost, zároveň však má také praktický biologický význam. Například na květech bílého náprstníku (Digitalis purpurea ´Alba´) můžeme zblízka pozorovat purpurově červené tečkování, které se směrem do nitra květu zhušťuje, až přechází v tenký červený pás. Je to signalizace pro hmyz, který veden vyznačenou cestou květy opyluje. Výrazné červené žilky v bílých okvětních plátcích zase najdeme u topolovky (Alcea rosea), svítivě oranžové prašníky u kalifornského máku (Romneya coulteri) nebo červené kartáčky a žluté hrdlo květu u kosatců (Iris ´White City´).

Podobnou různorodost můžeme pozorovat také ve struktuře bílých květů. Hladké, zářivé okvětní lístky mají tulipány, vzhled jemně pomačkaného papíru mají narcisy, květy lilií zase při doteku připomínají vosk. Zatímco za ostrého poledního slunce se bílá barva v zahradě jakoby ztrácí, velmi intenzivně se naopak vyjímá v kompozici za soumraku. Jakoby energií nabité květy září i večer a za jasné noci je můžeme dokonce pozorovat pouhým okem bez umělého osvětlení.

Výběr takřka neomezený

Teorie o barvách přisuzuje bílé barvě pouze doplňkovou, komplementární roli. Podle toho, s jakými barvami ji kombinujeme, dosahujeme rozdílných efektů. Světlým barvám dává bílá příjemnější vzhled, jakoby zintenzivňuje jejich tóny. Pomocí bíle kvetoucích rostlin snadno oddělíme skupiny křiklavých nebo problematických barev, snadno prosvětlíme tmavé kouty, vhodné jsou bílé květy také do těsného sousedství oken místností obývaných zvláště večer.

Neutrální vzhled bílých květů se hodí prakticky k jakémukoli materiálu v zahradě. Bílý plamének nebo růže se budou vyjímat na mřížích, zdech nebo větvích ovocného stromu, pro zastíněná místa se hodí keře s bíle panašovanými listy - řešetlák (Rhamnus alaternus ´Argenteovariegata´ - s ním však opatrně, často bývá považován za keř dálničních úvozů), svída, vajgela, kolkvície, nebo trvalky se stejně efektním olistěním - funkie, kostival, jarmanka, hluchavka. Zapomenout nesmíme samozřejmě ani na záplavu prvních jarních květů - sněženky, bledule, krokusy, tulipány a narcisy. I z nich můžeme vytvořit bílé koberce, které si v ničem nezadají se sněhovou pokrývkou.

Zástupce s bílými květy najdeme také mezi okrasnými keři. Tavolníky, komule, kaliny, dříny, magnolie, trojpuky, vonný pustoryl a samozřejmě růže - ty všechny a řada dalších zpestří zahradu od jara do vrcholného léta. A že je nač se dívat - například převislé výhony tavolníků se na jaře doslova obsypou drobnými vonnými kvítky, které se velmi dobře vyjímají v kombinaci s tulipány, vůně pustorylu a růže dokáže nadchnout i zapřisáhlého odpůrce kvetoucích zahrad, z lákavých květů letního šeříku (komule) budou zase nadšeni motýli.

Nabídka je dostatečně široká. Stačí si jen zajít do nejbližšího zahradnického centra. Zvláště teď na jaře nebude problém si z nabízeného sortimentu vybrat podle vlastních představ.

Titulní foto: Shutterstock.com