Okrasných česneků existuje na světě ohromné množství. Asi 500 druhů doplňuje velké množství poddruhů a kultivarů. Na našich zahradách se nejčastěji setkáme s česnekem obrovským, karatavským, zlatým či azurovým.

Nenáročně na suchu

Česneky nejsou nijak náročné na pěstování. Snáší hlavně suché prostředí, naopak moc mokro jim nesvědčí. Cibule například přes zimu snadno uhnije a prostě v zemi zmizí, protože nevydržela to přemokření. Pokud tedy budete cibule sázet, zkuste je podsypat drenážním pískem a samotná půda by měla být také lehčí, písčitá.

Jak hluboko je sázet, vám asi neporadíme. Záleží na velikosti cibule. Třeba česnek obrovský má cibule i deset centimetrů v průměru, takže ty zákonitě musí hlouběji. Cibule jsou mrazuvzdorné (u většiny kultivarů), a tak se nemusí na zimu vyrývat ze země. Ale je lepší, pokud překryjete půdu chvojím.

Nevoní

Velkou výhodou okrasných česneků je jejich vůně. Není sice tak výrazná, jako u kuchyňského česneku, ale i tak se nelíbí hrabošům. Myši, krtci a další havěť, která si ráda pochutnává na vašich květinách, se jim tedy vyhne raději obloukem.

Kdyby ale viděli, jaká krása vyroste nad zemí! Na vysokých stvolech vyrůstají květy v rozmanitých barvách. Někdy jsou kulovité (ty nejčastěji), jindy jde o květné shluky i samostatné kvítky. Česnek obrovský (Allium giganteum) je asi nejtypičtější pro u nás pěstované druhy. Jeho velká koule kvítků na stvolu dlouhém až 120 cm osciluje mezi růžovou až tmavě fialovou barvou. V nabídce jsou ale i verze bílé.

Česneku se nejlépe daří ve společnosti dalších suchomilných rostlin. Na skalkách ho tak sázejte třeba poblíž levandule nebo skvěle doplní okrasné trávy.

Starost o česnek je minimální. Po odkvětu zežloutnou růžice přízemních listů, ty pak odřízněte. Hnojí se po odkvětu, který ale není třeba i v jeho suchém stavu odstraňovat. Nijak rostlině nevadí a vytváří zajímavou kompozici i na podzim.

Foto: Shutterstock.com