Tradice cesmíny sahá až do časů, kdy se ještě koncem prosince neslavilo narození Ježíšovo, ale zimní slunovrat. Staří Římané si u jeho příležitosti navzájem posílali větvičky cesmíny jako sváteční pozdrav a stálezelený keř s pichlavými listy uctívali coby rostlinu bojovníků. Keltská kultura zase cesmínu údajně považovala za rostlinu ochrannou, odpuzující zlé duchy, čaroděje i oheň a blesk.

Podle pohanské legendy cesmína hrála roli v přelomovém okamžiku lidstva, kdy s její větvičkou vyletěl malý ptáček až ke slunci a přinesl na ní odtud lidem oheň. Za hrdinský čin pták zaplatil popálením náprsenky - od té doby se proto jeho druhu říká červenka.

S rozmachem křesťanství duchovní význam cesmíny neuhasl, jen se do něj promítla jiná symbolika. Ostré listy představují Kristovu trnovou korunu a rudé plody krůpěje Kristovy krve.

Cesmína není nijak zvlášť náročná na pěstování, snáší podnebí mírného pásu a nevadí jí ani znečištěné ovzduší. Co potřebuje, je kyselá půda a chráněné stanoviště ve stínu či polostínu - vadí jí zejména zimní slunce. Mladé rostlinky je lepší chránit před mrazem mulčováním, starší keře jsou odolnější. Je třeba počítat s tím, že cesmína roste hodně pomalu, zato se "dožívá" úctyhodného věku, třeba i okolo 300 let. Vzhledem k tomu, že jde o rostlinu dvoudomou, musíte vysadit blízko sebe keř samčí i samičí, abyste se dočkali dekorativních plodů.

Mějte rovněž na paměti, že všechny části cesmíny jsou jedovaté, včetně bobulek. Na těch si během zimy mohou pochutnávat jenom ptáci, kterým plody neublíží, naopak jim pomohou přežít hladové období.