Myrta obecná, latinsky Myrtus communis, pochází z oblasti Středomoří, a je tudíž zvyklá na maximální zimní teploty okolo 4 °C. Mrazy by nepřežila, proto v našich krajích nemůže růst venku. Keřík myrty se ale může úspěšně pěstovat doma v nádobě anebo jako půvabná bonsaj - tu u nás snadno seženete pod názvem myrta japonská už jako vzrostlou rostlinku. Během léta můžete myrtu vystrčit ven, raději na stinnější místo; pokud je celoročně v bytě, měli byste jí zajistit dostatečný přísun čerstvého vzduchu a místo u okna orientovaného na východ či severozápad. Během zimy bude myrtě nejlépe v chladnější chodbě, v tuto dobu také omezujeme zálivku.

Ačkoli myrta v přírodě dosahuje výšky 1 až 3 metry, v květináči doroste jen asi půl metru. Kvete rozkošnými bílými kvítky, některé odrůdy mohou mít květy zbarvené dorůžova. Modré bobule se kvůli hořké chuti nedají jíst, v některých kulturách se ale pro své výrazné aroma přidávají do omáček k masu nebo do nápojů. Ochucuje se jimi například slavný italský salám mortadella.

A odkud se vlastně vzala tradice připíchnout si větvičku myrty na klopu, když jdete někomu na svatbu? Pro odpověď musíme až do starého Řecka, které myrtu zasvětilo bohyni lásky Afroditě. Poté, co se zrodila z mořské pěny, zahalila se Afrodita do větví myrty. Proto se tento keř stal symbolem krásy, mladosti a nevinnosti, tedy symbolem nevěstiným.

A nejen to. Myrta byla uctívána i jako léčivá rostlina. Odvary z listů a plodů se pro své antiseptické účinky používaly jako obklady na rány, a dokonce i moderní medicína prokázala, že olej z myrty pomáhá při zánětech a mykotických onemocněních kůže. Myrtu využívají i výrobci parfémů.