Ačkoli raflézie působí jako masožravá Adéla, ve skutečnosti jde o vegetariánku. Mouchy využívá jen k opylení - a právě z toho důvodu vydává pach zkaženého masa. Moucha s vidinou velké hostiny vklouzne do vnitřku samčího květu, kde se na její hřbet nalepí pyl. Když potom, stále hladová, zkusí štěstí u květu samičího, pyl se z jejího květu setře na bliznu.

Vychytralá raflézie však nevyužívá pouze mouchy. Jde o parazitickou rostlinu, která roste na liánách z rodu Tetrastigma. Nepotřebuje stonek ani listy, vytváří jen svazky pletiv v těle hostitele. Na povrchu se objevují pouze květy, jež mohou vyrůst do obřích rozměrů. Světový rekord drží raflézie Arnoldova, jejíž květ dosahuje přes 1 metr v průměru a váží okolo 10 kg. Nejen ženu - ani muže byste neměli takovou květinou uhodit!

Raflézie nefascinuje jen botaniky, zajímají se o ni také genoví inženýři. Jak ukázala studie vědců z USA, Singapuru a Malajsie, raflézie přebírá od svého hostitele kromě vody a živin také genetickou informaci. Analýza byla provedena na zástupkyni rodu Rafflesia cantleyi, která získala od hostitelské liány hned několik desítek genů.

Vzhledem k tomu, že raflézie obvykle kvete pouhý týden, nemá moc šancí na rozmnožování. Pro úspěšnou reprodukci je totiž nezbytné, aby poblíž sebe vykvetl ve stejnou dobu samčí i samičí květ. Z tohoto důvodu jde o rostlinu vzácnou a chráněnou. Malajsie dokonce prohlásila za chráněnou rostlinu i liánu, na níž raflézie parazituje. Borneo zase vytvořilo z území, kde se raflézie vyskytují, státní přírodní rezervaci. Raflézie za odměnu láká do těchto oblastí více turistů, a přispívá tak k rozvoji místní ekonomiky.