Jednou z domácích masožravých rostlin je rosnatka okrouhlolistá, na niž můžete narazit v horských oblastech lemujících republiku, od Krušných hor přes Šumavu až po Beskydy. Na Třeboňsku se vzácně (a v jiných oblastech ještě vzácněji) vyskytují také rosnatka anglická, rosnatka prostřední a rosnatka obvejčitá. Všechny "české" masožravky patří k silně až kriticky ohroženým rostlinám; pokud je chcete pěstovat doma, budete pro ně muset do obchodu.

Výhodou masožravých druhů z českých krajů je, že je můžete pěstovat venku. Rostliny se přizpůsobily podnebí mírného pásu a v zimě vytvářejí tzv. přezimovací pupen, díky němuž odolají mrazu až do -6 °C. Pokud předpověď hlásí silnější mrazy, rostliny raději přeneseme na přechodnou dobu do domu; přeci jen jde o druh původně teplomilný, který se přizpůsobil české kotlině, nikoli Sibiři.

Při nákupu semínek nebo vzrostlých rostlin si nicméně všímejte latinských názvů a ujistěte se, že jde skutečně o druh mírného pásu. V prodeji jsou totiž u nás i jiné druhy rosnatek, které pocházejí ze subtropických a tropických oblastí, a podmínky pěstování se proto budou lišit.

Rosnatka získala své jméno podle lepivého slizu na lapacích orgánech, který se na světle leskne jako kapka rosy. Kromě toho, že se hezky blýská, navíc také sladce voní, a tím láká drobnou kořist, aby se na něj přilepila. Pro lapený hmyz už následně není cesta zpátky: je zadušen slizem a natráven uvolněnými enzymy. Živiny získané z kořisti pomáhají rosnatce růst v nehostinném prostředí močálů a rašelinišť, kde je půda na potřebné látky chudá.

Na podmínky pěstování jednotlivých druhů rosnatek je dobré vyptat se zkušených pěstitelů, od kterých rostlinky získáte. Obecně je třeba dát pozor, aby substrát nevyschl, rosnatky potřebují hodně vláhy. Zalévají se měkkou vodou, nejlépe dešťovou, a zároveň je nutné zajistit jim přísun čerstvého vzduchu. Přikrmovat se nemusejí, dokonce jim to může i uškodit; mouchy pro ně proto nechytejte.