Více než rostlině jako takové se dostává pozornosti jejím plodům, jimž se připisuje řada léčivých účinků. Kromě vitaminu C, éterických olejů a minerálů červené bobule klanoprašky obsahují také specifickou látku schizandrin, která prý pomáhá ozdravit ledviny a játra a povzbuzuje celý organismus. Léčitelé bobule doporučují konzumovat jak při fyzickém vypětí, tak při depresivních stavech.

Účinné látky však prostupují celou rostlinou, takže se dají zpracovat i listy nebo semena. Z těch se připravují hlavně čaje, nálevy a tinktury. Plody sklizené na konci léta se často suší pro léčivé kúry v zimních měsících.

V angličtině se klanoprašce přezdívá "five-flavor berry", tedy "bobule pěti chutí". Vystihuje se tím nemožnost jasně určit, jak vlastně její plody chutnají. Mísí se v nich chuť sladká, trpká, kyselá, ostrá i slaná - až je ochutnáte, sami posuďte, která chuť podle vás převažuje.

Klanoprašku můžete vysadit na vlastní zahrádce; jde o mrazuvzdornou liánu, která se může pnout okolo pergoly nebo šplhat po zástěně. Zpočátku roste docela pomalu, na první úrodu si počkáte čtyři až pět let. Protože se na jedné rostlině objevují samčí a samičí květy nepravidelně, je lepší vysadit hned několik sazenic najednou, a to v odstupu zhruba 1 metru.

Kořenový systém klanoprašky je poměrně mělký, rostliny proto potřebují přihnojovat kompostem. Ke zdárnému růstu vyžadují propustnou půdu a slunné stanoviště, spodní část rostliny ale v létě upřednostní přistínění. Mladé klanoprašky v zimě chráníme mulčem před mrazem, dospělým liánám už mráz vadit nebude. Za suchých letních dnů musíme zalévat, klanoprašky nejsou zrovna suchomilné.