O jednom z druhů šáchoru jste se učili už ve škole. Je to šáchor papírodárný (Cyperus papyrus), z něhož se ve starém Egyptě lisovaly papyrové svitky. Pro potřeby základního vzdělání bývá v učebnicích nazýván zkráceně "papyrus". Dějepisáři vás při výkladu zpravidla neupozorní, že tuto rostlinu můžete pěstovat doma jako pokojovku. Ve své domovině roste papyrus na březích řek podobně jako náš rákos a dosahuje až pětimetrové výšky. V domácích podmínkách dosáhne maximálně dvou metrů, ale i to je velikost úctyhodná, takže se hodí spíš do prostorných zimních zahrad.

Mnohem častěji se jako pokojovky pěstují menší či zakrslé druhy šáchoru, které někdy v obchodech uvidíte rovněž pod označením "papyrus", ale ve skutečnosti jejich latinské jméno toto označení nenese. Oblíbeným druhem je například šáchor střídavolistý (Cyperus alternifolius), který dorůstá výšky okolo půl metru.

Všechny druhy a kultivary šáchoru potřebují podobné životní podmínky: rozptýlené světlo a vydatnou zálivku. Květináč by měl být postavený v hlubší misce s měkkou vodou, kterou pravidelně doplňujeme. Pokud na šáchor zapomenete a necháte ho vyschnout, nemusí se z toho už vzpamatovat. V suchém prostředí se navíc množí škůdci jako mšice a molice, které šáchor rády napadají. Rostlinu proto často roste a najděte jí místo, kde se vzduch tolik nevysušuje - vhodná je třeba koupelna s oknem. Na šáchor by nemělo jít přímé slunce, během zimy ho ale můžeme k oknu přistavit, protože rozptýleného zimního světla nemusí být dostatek.

Šáchor množíme jednoduše dělením trsů při přesazování. Substrát by měl obsahovat rašelinu, jíl a písek; vhodný je substrát určený pro fíkusy s pH okolo 6.

A na závěr ještě varování: máte-li doma kočku, váš šáchor nejspíš nebude tak pěkný a reprezentativní, jak ho vidíte na obrázcích. Kočky ho totiž velmi rády ožírají a čistí si jím žaludek. Jestliže tuto rostlinu nepořizujete už rovnou se záměrem udělat kočkám radost, ukliďte ji z jejich dosahu.