Latinský název Passiflora (květ utrpení) vymysleli pro rostlinu jezuité, protože jim svými květy připomínala umučení Ježíše Krista. Tři černé čnělky s bliznami uprostřed květu znázorňují hřeby, jimiž byl Ježíš přibit ke kříži. Pět prašníků odpovídá pěti ranám Kristovým a věnec barevných vláken okolo symbolizuje trnovou korunu. Latinské "passio" se ve svém původním významu překládalo jako "utrpení", anglický ekvivalent "passion" se však dnes používá spíš ve smyslu "vášeň". Mučenky jsou proto někdy označovány i za "květy vášně".

Nejznámější pokojovou mučenkou je u nás mučenka modrá (Passiflora caerulea), která ale potřebuje přezimování při nižších teplotách. Pokud byste ji přes zimu drželi ve vytápěném bytě, mohlo by se stát, že špatně pokvete nebo nenasadí květy vůbec. Vyšší teploty po celý rok naopak vyžaduje mučenka čtyřhranná (Passiflora quadrangularis), jež vytváří obrovské červené květy a celkově může dosáhnout mohutného vzrůstu.

Zvláštní druh pak představuje mučenka jedlá (Passiflora edulis), jejíž plody známe pod názvem granadilla nebo marakuja, v angličtině se jim říká také "passion fruit". Ty mohou být podle odrůdy žluté nebo fialové, dužnina je šťavnatá a obsahuje hodně semínek. Ve slupce fialových plodů se nacházejí také molekuly jedovatého kyanidu, protože je však slupka hodně tuhá, stejně byste ji nežvýkali. Mučenka jedlá může plodit chutné ovoce i v bytě; vhodné je letnění na čerstvém vzduchu, aby se k jejím květům dostali opylovači.

Pro mučenky obecně platí, že potřebují dostatek světla. Nejlépe se jim daří u západního nebo východního okna, některé druhy snesou i okno jižní. Rostlinám bychom měli poskytnout vyšší vlhkost vzduchu a v době bujného růstu také vydatnou zálivku. Hnojíme přiměřeně; přemíra hnojení vyžene rostliny do působivé délky, ale zároveň může zabránit tvorbě květů.

Mučenkám je třeba zajistit stabilní oporu, ke které se budou moci přichytit svými úponky. Na jaře či na podzim rostliny zkracujeme nebo tvarujeme; odstřihnuté vrcholové výhony se dají využít k řízkování.