V minulých dobách se odvar z mydlice používal i vnitřně, a to zejména při onemocnění dýchacích cest jako prostředek k odhlenění. Dnes se už vnitřní užívání nedoporučuje, protože saponiny dráždí zažívací trakt, a kořen je ve vyšších dávkách dokonce přímo jedovatý. Na mydlici si tedy necháme zajít chuť (mýdlo bychom nakonec také nejedli), a raději se zaměříme na jiné možnosti jejího využití.
Nejvíce saponinů obsahují oddenky a kořen rostliny. Pokud je svaříte ve vodě, vychladlý odvar nalijete do uzavíratelné sklenice a protřepete, uvidíte, že se sklenice zaplní bohatou pěnou. Odvar je možné použít jako šampon na vlasy nebo šetrný prostředek k vyprání jemného prádla. Někteří restaurátoři mydlicí čistí i starožitnosti. Bylina má podle léčitelů příznivé účinky na pleť postiženou akné, ekzémem a lupénkou.
Mydlice lékařská roste volně podél vodních toků, při okrajích cest i kolem železničních tratí. Pro pěstování v nádobě se nehodí, ale lze ji pěstovat na zahrádce, pokud vám tedy nevadí, že se rychle rozrůstá a snadno se mění v plevel. Semínka se vysévají na jaře do volné půdy, která by měla být živná a vlhčí, ale zároveň propustná. Mydlice snáší slunná i polostinná stanoviště a kvete půvabnými bílými nebo narůžovělými kvítky. Rostliny by se měly po odkvětu seříznout, aby mohly vykvést podruhé.