Iberky - polštářky jemných květů, které ozdobí skalky i zídky

Iberky
Iberka vždyzelená

Autor:

Ačkoli iberky pocházejí z jižních krajů, najdeme mezi nimi i druhy, které přežijí středoevropskou zimu, a dají se proto pěstovat jako trvalky. Jde o nízké suchomilné rostlinky, jimž se bude dařit zejména na skalkách a suchých zídkách. Můžete je znát také pod názvem štěničníky.

Asi nejznámější trvalkou rodu Iberis je u nás iberka vždyzelená (Iberis sempervirens), která vytváří polštářky drobných květů nejčastěji bílé barvy. Jak její název napovídá, její dužnaté listy neztrácejí svou sytě zelenou barvu ani v zimě, a zdobí tak zahradu doslova po celý rok. Jen v případě holomrazů se doporučuje rostliny přikrýt pro jistotu chvojím nebo slámou. Většina kultivarů kvete od května do června, po seříznutí pak často vykvetou ještě jednou na konci léta. Obzvláště působivý je kultivar "Snowflake" - skalka při rozkvětu skutečně vypadá, jako by ji pokryl nadýchaný sníh.

Pokud se chcete kochat bochánky květů i během léta, můžete sáhnout po některém z kultivarů iberky okoličnaté (Iberis umbellata), která se u nás pěstuje jako jednoletka a její květy mohou být různě zbarveny, od tónů bílé a růžové až po tmavočervenou. Iberku okoličnatou lze úspěšně pěstovat i v nádobách. Jakmile jí však vybereme určité stanoviště, měli bychom ji tam ponechat. Nesnáší totiž přesazování.

Iberky patří k nenáročným rostlinám, obecně jim nejvíce svědčí slunné stanoviště s vápenitou až neutrální půdou, která musí být hlavně dostatečně propustná. Vytrvalé druhy se dají jednoduše množit řízky v období od jara do podzimu, starší rostliny se zdřevnatělými stonky můžeme zmladit hlubším řezem do výšky asi 10 cm nad zemí.

Komentáře

Načítám komentáře...